• mají zkušenosti
  • mají postavení
  • mají zodpovědnost
  • mají peníze

Je to tak správné. Koneckonců hrdinou naší babičky byl obtloustlý a postarší Oldříšek Nový, naše maminka jihla při pohledu na mužnou (a vrásčitou) tvář Richarda Gerea a my vynášíme do nebes Russella Crowa, kterému nebylo dvacet let ani před deseti lety. Ale přesto, pokud si mladá dáma pustí do svého života výrazně staršího muže, málokoho přesvědčí, že ho prostě jen miluje.

Janě bylo šestnáct, když potkala Martina. Martin mohl na Janě oči nechat, ale ona se jen ušklíbla, připadal jí starý. Bylo mu skoro jednou tolik – třicet a vypadal ještě o dalších deset let starší. Potají se mu smála a říkala, mu „děda“. Zkrátka nic pro nadšenou mladou kočku, která jihla při pohledu na stejně mladé krasavce s patkou.

V letech, kdy je nám – náct, neexistuje nic důležitějšího než vlasy padající do očí, hezké tělo a okouzlující úsměv. Dokážeme hodiny trávit pohledem na pobledlého upíra Roberta Pattinsona (v časopise) a táborového praktikanta Lukáše (v reálu). Ano Robert i Lukáš jsou fajn, jeden na nás promluví stěží a druhý nás pravděpodobně nezaregistruje nikdy. Prostě hezcí mladí hoši na koukání.

Jana žila život mladé slečny, svůj čas dělila mezi školu, kámošky, občasné zábavy a případná rande. „Děda“ stál opodál, ve funkci kamaráda, staršího bratra. Janu hlídal na diskotékách, vozil na rande, stal se z něj dobrý duch, který byl Janě na blízku, kdykoliv bylo potřeba.

Na starších mužích je lákavý nadhled a inteligence. Ví, co a jak. Dokáže vycítit atmosféru. Ve správný okamžik přitlačit. Jindy ubrat, nechat nás trochu zoufat. A posléze zaútočit na ta nejcitlivější místa. Dostanou pak, přesně to, co chtějí. Sex, lásku, manželství. Žena je zkrátka odjakživa ráda dobývána. A s rozkoší se vzdá, pokud lovec použije zbraně jako intelekt a zkušenosti.

O pár let později, když Janě bylo jednadvacet, kráčela na vysokých podpatcích k oltáři. Po jejím boku nestál nikdo jiný, než „děda“.  A soudě dle dobových fotografií, vypadala šťastně. A i teď, po třiceti letech o Martinovi mluví s nadšením. „Má spoustu kvalit, který jsem pochopitelně jako šestnáctileté pískle nedokázala docenit. Už ani nedovedu přesně říct, kdy se to zlomilo. Kdy se z dědy stal Martin a z Martina objekt touhy.“ Směje se. „Zkrátka to najednou seplo. A nemohlo to dopadnout líp.“

Je naprosto logické, že jednoho krásného dne spočineme pohledem na někom, o kom by se stěží dalo říct, že je náš vrstevník. Máme to zkrátka v krvi. Už od nejútlejšího mládí, nám bylo jasné, že Tomík, co s námi chodil do školky, je absolutní blbeček. Tehdy jsme ale nedokázaly přesně říct proč. Později, v  pubertě, jsme se na spolužáky dívaly se shovívavým úsměvem – jsou o čtyři (mnohdy i více) let opoždění, říkalo se. Možná že naše první pusa přišla od spolužáka na školním výletě. Po tomto, mnohdy otřesném zážitku, ale nejedna z nás sáhla po zkušenějším materiálu.

Starší muž zkrátka ví. Život mu obrousí hrany a na povrch jeho povahy se dostávají cennější rysy, než je dokonalé tělo a perfektně nagelovaný účes. Jsou jimi především zralost, respekt a zkušenost. Ačkoliv jsou vztahy starší muž, mladší žena opředeny mnoha předsudky, ne vždycky musí jít o vypočítavou mladou potvoru a senilního dědka. Někdy jde opravdu „jen“ o lásku.

Autor: Klára Hüttlová