Psychoanalýza, asi ta nejznámější psychoterapie, proslavená Sigmundem Freudem, bývá označována za romantickou představu psychoterapie. Je s ní spojeno plno senzací a bývá nejpřitažlivější pro studenty prvních ročníků. Přesto si obhájila své postavení do dneška a je využívána velmi hojně například ve Spojených Státech.

Předpokládá, že v každém člověku působí protikladné síly, které nevyhnutelně vytvářejí vnitřní konflikty. Tyto konflikty, které si osoba může nebo nemusí uvědomovat, mají silný vliv na vývoj osobnosti a na schopnost zvládat životní stresy. Freud se domníval, že psychické poruchy jsou způsobeny konflikty, které mají obvykle původ v raném dětství, a které si jedinec neuvědomuje – byly totiž vytěsněny do nevědomí.

Např. malý chlapec může přirozeně nenávidět svého nově narozeného bratra, který si přisvojí díl rodičovské lásky, patřící dosud výhradně jemu. Jestliže rodiče odmítají chlapci přiznat právo na tyto pocity a přísně trestají každý projev vzteku vůči sourozenci, chlapec musí tyto impulzy vytěsnit, jinak by ztratil lásku rodičů.
Nevědomé pocity sourozenecké rivality mohou ovlivnit chlapcovy vztahy v pozdějším životě, projevit se silnou žárlivostí a soupeřivosti s přáteli a spolupracovníky.

Protože původní konflikt byl vytěsněn, jedinec si neuvědomuje zdroj těchto pocitů.
Předpokladem psychoanalýzy je, že současné problémy osoby nemohou být úspěšně vyřešeny bez porozumění jejich nevědomému základu, který spočívá v ranných vztazích s rodiči a sourozenci.

Cílem psychoanalýzy je přivést konflikty (vytěsněné emoce a motivy) do vědomí, aby mohly být zvládnuty realističtějším způsobem. Jak?

Říkejte, co vás napadne – volné asociace myšlenek prozradí vše…

Jednou z hlavních technik, kterou psychoanalytici používají ke snadnějšímu odhalení nevědomých konfliktů, je technika volných asociací. Klient je vyzván, aby nechal volně plynout svoje myšlenky a pocity a říkal cokoli, co mu přijde na mysl, aniž by myšlenky nějak upravoval nebo cenzuroval. Není to však vůbec snadné. Při rozhovoru se obvykle snažíme udržovat určitý směr a myšlenky, které nejsou důležité, neříkáme. Kromě toho, většina z nás byla vedena k tomu, abychom byli opatrní a nejprve si rozmysleli, co řekneme. Myšlenky, které považujeme za nevhodné, hloupé nebo nemravné, si obvykle necháváme pro sebe.
S pomocí analytika se volné asociace vynořují snadněji. Ale i jedinci, kteří se vědomě snaží dát volný průchod svým myšlenkám občas zjistí, že je nic nenapadá. Když je klient zticha, náhle změní téma hovoru nebo není schopen vzpomenout si na detaily nějaké události, analytik předpokládá, že osoba nevědomě odporuje tomu, aby si vybavila určité myšlenky a pocity. Freud se domníval, že právě tato témata jsou pro terapii důležitá a měly by být prozkoumány.

Analýza snů – co se vám včera zdálo?

Freud se domníval, že sny jsou „královskou cestou do nevědomí“, představují nevědomá přání a obavy v zamaskované podobě. Rozlišoval zjevný obsah snu a skrytý obsah snu. Klient vypráví nejprve zjevný obsah snu a potom k tomuto obsahu volně asociuje, a tím se analytik a klient pokoušejí odhalit jeho nevědomý význam.

Citový vztah s psychoterapeutem

V psychoanalýze jsou postoje klienta vůči analytikovi považovány za důležitou součást terapeutického procesu. Dříve nebo později začne klient na terapeuta silně citově reagovat. Občas jsou tyto pocity přátelské a pozitivní, občas negativní. Tendence klienta učinit terapeuta objektem svých pocitů je známá jako přenos.
Klient vyjadřuje vůči analytikovi postoje, které ve skutečnosti cítí vůči jiným lidem, kteří jsou nebo byli v jeho životě důležití. Freud své klienty upozorňoval, na způsob, jakým se k němu chovají, a tím jim pomáhal, aby si uvědomili, jak se chovají k druhým lidem.
Dalšími technikami byla interpretace – získání vhledu do podstaty nevědomých konfliktů. Je to hypotéza , která shrnuje část klientova chování a nabízí vysvětlení jeho motivace.
Propracování – jak analýza pokračuje, pacient prochází pozvolným procesem propracování. Opětovně zkoumá podobu téhož konfliktu v řadě situací a postupně dospěje k jeho pochopení a uvědomění si. Propracováním dětských bolestných emocí během terapie se člověk stane natolik silným, aby se mohl se svými emocemi vyrovnat s menší úzkostí a realističtějším způsobem.
Psychoanalýza je dlouhý, intenzivní a drahý proces. Pacient a analytik se obvykle setkávají v padesátiminutových sezeních zpravidla 4x týdně, nejméně 1 rok, ale často několik let.
Psychoanalýza je nejúspěšnější u lidí, kteří jsou vysoce motivovaní k řešení svých problémů, a kteří jsou schopni dobře vyjádřit svoje pocity.

Psychoanalýza dnes

Od dob klasické psychoanalýzy se techniky mírně změnily. Současná psychoanalytická terapie je obvykle kratší, pružnější a méně intenzivní. Klient chodí na terapii méně často, obvykle jednou týdně. Terapeut klade menší důraz na úplnou rekonstrukci dětských zážitků a větší pozornost věnuje současným mezilidským problémům klienta. Metoda volných asociací je často nahrazena přímým rozhovorem o klíčovém problému. Terapeut může být direktivnější, navrhuje téma rozhovoru. Ačkoliv je přenos stále považován za důležitou součást terapeutického vztahu, terapeut se může pokusit omezit intenzitu přenosových pocitů.

Psychoanalyticky orientované terapeuty spojuje přesvědčení, že nevědomé motivy a obavy jsou jádrem psychických problémů. A že vhled a proces propracování jsou k léčbě nezbytné.

Shrnutí

Nad některými  závěry psychoanalýzy zprvu kroutili hlavami mnozí Vídeňané, tehdejší odpůrci S. Freuda.  Postupem času se setkala s úspěchem a řady obdivatelů se rozšířily. Vy se s jejími postupy můžete setkat i u nás. Záleží na zaměření psychoterapeuta. Nebojte se a vyzkoušejte si to, jaké to je. Třeba i s pohovkou a psychoterapeutem za hlavou.

Autor: Mgr. Lucie Nápravová, www.trustframe.cz