Víte, jak poznáte, že je váš potomek obětí šikany? A jak ji máte řešit?

Možná si ani nepřipouštíte, že vašemu synovi či dceři se něco takového může stát. Jenže tenhle strašák je v dětských kolektivech stále častým a velmi ožehavým problémem. Poslední celonárodní výzkum ukázal, že na našich školách je přibližně šikanováno 41 % žáků.

Za vším stojí odlišnost

K  fyzickému nebo psychickému omezování či týrání jedince může docházet ve všech věkových skupinách. Obětí šikany se většinou stávají jedinci, kteří se v kolektivu nějak odlišují. Například nosí brýle, jsou malého vzrůstu, mají nadváhu, jinou barvu pleti apod.

Jsou to často děti uzavřené a stydlivé, pomalejší v uvažování, ale i ty, co jsou nadprůměrné inteligentní. Obětí se ale klidně může stát dítě, které se přistěhovalo a nedaří se mu třeba zapojit do kolektivu. Kamenem úrazu je pasivita „obětí“. Ta často násilníky provokuje a „testují”, co všechno si bezmocná oběť nechá líbit.

Zamindrákovaní násilníci

Tím kdo šikanuje, neboli agresorem pak může být jak jednotlivec, tak i celá skupina dětí. Většinou jde o fyzicky vyspělejší jedince. Nejčastěji jsou to chlapci, kteří vyrůstají v chladném a odmítavém rodinném prostředí. Jejich rodiče nejspíš akceptují násilí jako řešení nejrůznějších problémů, tolerují je svým dětem a sami je často tvrdě trestají.

Násilník řeší šikanou vlastní zakomplexovanost, nedostatek sebevědomí a nejistotu. Ke své oběti je bezohledný a mnohdy ji považuje za méněcennou.

Varovné signály!

Bohužel neexistuje zaručený návod, jak svoje dítě stoprocentně ochránit. A ne všechny děti se naučí „zdravé agresitivě“, která je od případných agresorů ubrání. Přesto jedna důležitá rada existuje.

Snažte se vaše děti co nejvíce vnímat- všechny jeho pocity, nálady a změny chování. Nečekejte, že za vámi přijde a svěří se vám. Následující varovné signály mohou být skrytým voláním o pomoc. Čím dřív je budete řešit, tím lépe…

Zpozorněte pokud vaše dítě:

  • zdržuje se doma více než obvykle, přestane chodit ven s kamarády
  • chce se jakýmkoli způsobem vyhýbat chození do školy (simulace nemoci apod.)
  • je dlouhodobě smutné, nemluvné, podrážděné a nemá chuť k jídlu
  • začne být najednou agresivní ke svým sourozencům nebo jiným dětem
  • má velmi často poničené věci nebo je ztrácí
  • vám krade peníze či jiné cennosti z domova
  • usíná s pláčem, má neklidný spánek a často se budí v noci s křikem
  • přestává se na cokoli soustředit – výrazné zhoršení prospěchu
  • má nechuť k jakýmkoli radostem- koníčkům a zábavě

Mluvte a podporujte

Pro oběť šikany je hrozně nepříjemné a bolestivé mluvit o svém týrání a ponižování. Přesto se nevzdávejte a snažte se, aby se vám dítě se svými starostmi svěřilo. Najděte si vhodnou a klidnou chvilku. Přesvědčte ho, že situaci berete vážně a chcete mu pomoci, ať se děje cokoli. Dítě může mít pocit, že vyzrazení může jeho situaci i zhoršit.

Vysvětlete mu tedy, že neřešená šikana se může stupňovat, že nikdo mu nemá právo ubližovat a že za šikanu si nemůže samo. Pokud se rozpovídá, vyslechněte ho a berte všechny informace vážně (i když se vám mohou zdát malicherné či nepodstatné). Zjistěte co nejvíce podrobností.

Jednejte s chladnou hlavou

Nikdy situaci neřešte přímo s agresorem ani s jeho rodiči! Riskujete, že se to obrátí proti vám a vašemu dítěti. Vydejte se raději i s manželem přímo do školy. Důležité je, abyste se pokud možno odprostili od všech negativních emocí. Pokud vběhnete rozzuření do školy a všechny tam zasypete nadávkami a výčitkami, jen celé věci uškodíte. Jednejte klidně a přitom důsledně, vyžadujte pomoc a řešení.

Záleží na vás, zda budete informovat nejdříve třídního učitele nebo rovnou ředitele školy. Seznamte ho co nejobjektivněji a nejpodrobněji s tím, co jste zjistili od svého dítěte.  Škola je povinna se vaším oznámením zabývat. V případě, že se ani vedení školy řešení šikany dostatečně nevěnuje, máte možnost podat stížnost zřizovateli nebo České školní inspekci.

Autor: Bětka Niebauerová