spojené s ukončením pracovního poměru, na něž se vyplatí znát odpověď.
Jeden z mýtů říká, že je jednom, kolik zaměstnanců najednou zaměstnavatel propustí. Podle svého uvážení prý může propustit třeba všechny zaměstnance do jednoho. To však není tak docela pravda, za prvé pro propuštění každého zaměstnance musí zvolit jeden ze zákonných důvodů.
Dále záleží na celkovém počtu propuštěných zaměstnanců za určité období, pokud míra propouštění dosáhne vymezené hranice, jedná se už o tzv. hromadné propuštění zaměstnanců (§ 62 – 64), které je upraveno odlišně než běžné propouštění.
K dalším mýtům patří, že odvoláním z vedoucího místa končí pracovní poměr… Pracovní poměr na místech zastávaných na základě jmenování (§ 33), však odvoláním z funkce nekončí, a zaměstnavatel je povinen navrhnout zaměstnanci nové odpovídající pracovní zařazení.
Pokud to není možné, nebo zaměstnanec místo odmítne, pak je teprve možné ukončit pracovní poměr pro nadbytečnost zaměstnance (§ 73).
Mýtus je spojený též s poměrem na dobu určitou, který prý musí vždy končit k vymezenému datu. Nicméně tomu není vždy tak, pokud zaměstnanec pracuje po uplynutí sjednané doby se souhlasem zaměstnavatele dál, poměr se automaticky mění na pracovní poměr na dobu neurčitou.
Žaneta Pixová
