,,nenápadných“ detektivech v civilu, kteří křižují obchodní domy po vzoru neklidných křižáků sem tam.
Někteří si dvanácti hodinovou směnu krátí simulovaným nakupováním, jiní v pravidelných intervalech objíždí regály.
Společné mají jedno, poznat se téměř vždy dají na první pohled. Především proto, že je většinou více zajímá, co nakupujete vy, než aby uvažovali nad svým fiktivním nákupním lístkem, nebo nadávali, že opět podražilo. A když je někdo schopen následovat vás napříč celým obchodním domem a nezmizí dokonce ani u dámských potřeb, nemusíte být Sherlock Holmes, abyste poznali, o koho jde.
Horší ovšem je, pokud se hry na Sherlocka Holmese chopí zmíněný detektiv, to vás potom nespustí z očí ani na krok, a co teprve pokud máte ve zvyku pročítat si etikety výrobků, dlouze se přehrabovat v přepravkách, nebo, nedej bože, něco vracet zpět do regálu. To ho zaručeně ovládne pocit, že pokud už jste něco neukradli, minimálně to máte v úmyslu.
Vrcholem potom bude, ponoříte-li se do košíku a začnete-li přepočítávat, na kolik že vás to ten váš nákupní počin vlastně přijde. Cena je otázkou, jisté však je, že u detektiva v závěsu jste se právě stali podezřelou osobou číslo jedna. Marná snaha, s logikou, že kdo by se sem vypravil na lup, by se určitě choval méně nápadně než vy, nebo by alespoň volil zajímavější sortiment, obvykle nepochodíte.
A co teprve když vyrazíte na nákup s nespokojeným partnerem, z kterého padají perly typu: ,,To, abych začal krást…“ nebo ,,Tak něco popadni a utíkáme!“ To už teprve začne zavánět krimi thrillerem 
ZP, Managerka.cz
