Ale málokterá ví, že i tahle vášeň se může stát nemocí…
„Už od malička jsem byla dost cílevědomá. Měla jsem velké cíle a plány. Ale protože pocházím z malého města, kde se žádná velká kariéra udělat nedá, odstěhovávala jsem se do Prahy hned, jak to bylo možné. Po ukončení vysoké jsem nastoupila do jedné firmy jako asistentka. Jednoho dne nečekaná nabídka a šance – konkurz na mou vysněnou pozici. A já ji vyhrála!“ svěřuje se Simona. „Ze dne na den se mi změnil život. Najednou jsem měla mnohem víc práce, ale samozřejmě taky peněz! A to se mi velmi zalíbilo! Pamatuji si, jak jsem svůj první pořádný plat utratila plná euforie do poslední koruny. Ani na nájem mi nezbylo. Ale bylo to jako ve snu… Prostě, jako když chudé holce z vesnice dáte na den zlatou kreditku…. Ale to mě ještě ani ve snu nenapadlo, že tenhle bláznivý nakupovací nálet nebude zdaleka poslední a že jednoho dne budu kvůli tomu úplně na dně!“
Byt jako skladiště
„Moje nová pozice vyžadovala mnohem reprezentativnější outfit. A tak jsem musela rychle obměnit skoro celý šatník. O tom, kde se nejlépe a hlavně luxusněji nakupuje, mě zasvětila jedna z kolegyň. Nejdřív jsme obrážely butiky spolu- pravidelně jednou týdně. Ale to mi přestalo brzy stačit. Vlastně už ráno po probuzení jsem plánovala, kam zas po práci vyrazím.
I když moje skříň, ale vlastně skoro celý byt brzy praskal ve švech, já si nedala říct. Nakupování se mi stalo denní drogou. Hromadila jsem tak další a další nepotřebné věci. Nebylo dne, kdy bych si něčím neudělala radost. I když upřímně- radost jsem měla jen chvíli- hned jsem totiž toužila po dalším…. Touha pořídit si něco nového byla silnější než cokoli jiného a doslova mě ovládla. Když jsem se v práci zdržela a nestihla otevírací dobu butiků, ukojila jsem svou touhu alespoň v non-stop otevřeném hypermarketu. Nákupní vozík byl většinou narvaný až po okraj zbytečnostmi…“
Jen samé dluhy
„Samozřejmě že tenhle způsob „života“ pěkně provětral mou peněženku. Brzy mi nestačil už ani můj plat a pořídila jsem si i dvě další kredity. Jenže, co jsem jeden měsíc splatila, další zas utratila… Dokonce mi ani nepřišlo blbý požádat mámu, co žije z platu učitelky, o půjčku. Prostě mi nezbylo na kabelku, kterou jsem musela bezpodmínečně mít. Máma samozřejmě o mé nakupovací mánii neměla tušení. Sice jsem pak měla výčitky svědomí, ale ty bohužel velmi brzy překonal další „absťák“. Nejhorší na tom bylo, že jsem tím řešila i všechny své problémy. Nakupování bylo lékem na všechny chmury. Nakonec jsem byla zadlužená na všech stranách. A začínala mít s tím problémy nejen v práci – neustálé žádosti o zálohy na výplatu nemohly projít bez povšimnutí. Ale i doma. Kvůli neplacení nájemného mi hrozilo, že se všemi těmi krámy skončím někde pod mostem…“
Léčím se
„Naštěstí do toho všeho zasáhla moje kolegyně. Při jedné návštěvě u mě doma jen zírala. Nejdřív jsem měla velkou radost z toho, jak obdivuje všechen ten můj „majetek“. Ale po pár dvojkách bílého jsme se sesypala a všechno jí vyklopila… Bylo těžké si to přiznat. Ale věděla jsem, že takhle dál už prostě nemůžu a potřebuju pomoc. Pomohla mi najít psychologa, ke kterému docházím na terapie. Mám i svého finančního poradce, který se snaží dostat mě co nejrychleji z dluhů. Nikdy by mě nenapadlo, že takový oblíbený koníček, který má většina žen, může být tak zničující. Ale věřím, že jednoho dne se ho naučím ovládat… Už jen pro to, abych tím nezničila i svoje nejbližší.“
Závislost na nakupování, odborně zvaná oniománie nebo také shopoholizmus, je vlastně moderní závislost na nakupování. Nevinné toulání po obchodech najednou překročí jistou únosnou míru. Člověk, kterého tahle závislost postihla je schopen utratit veškeré své příjmy i úspory. A nezřídka to vrcholí až v to, že krade peníze svým rodičům, přátelům a blízkým. Dokázal rozbourat dokonce už mnoho rodin. Spořádaná manželka a matka totiž dokázala zcela vyplenit společné konto. Utratila peníze na dovolenou a nakonec i peníze, které si půjčila od lichváře.
Tato forma závislosti bývá většinou následkem dlouhodobého stresu, úzkosti, nudy, nespokojenosti se životem. Někdy je nakupování lékem na partnerskou krizi, nebo pocity nedoceněnosti. I odbornící přišli na to, že utrácení peněz je jako droga, neboť stimuluje stejná centra v mozku, která mají co do činění s některými druhy závislostí. Záchvat nakupování provází nejprve závratný pocit podobný opojení z drogy. Vzápětí je však vystřídán pocitem viny, depresí a psychickým vyčerpáním. Nutkavému nakupování podléhají nejčastěji ženy –
80 % ze závislých. Postižená schopoholizmem si není schopna sama pomoci a musí jako jiný „závislý“ vyhledat odbornou pomoc.
S.O.S. tipy
Poznáváte se v příběhu Simony? Pokud máte s nakupováním problémy teprve krátce, a nechcete dopadnout jako ona, udělejte s tím něco, dokud je ještě čas…
Zrušte pokud možno všechny kreditní karty.
Nákupy potřebných věcí plánujte, pište si seznamy a striktně se jimi řiďte.
Pokud potřebujete nakoupit oblečení nebo něco většího, požádejte partnera nebo kamarádku o to, aby šli s vámi a hlídali vás.
Pokud „ujíždíte“ na oblečení? Módní časopisy, ve kterých je spousta lákavých reklam, byste měla raději odložit.
Pokud cítíte, že ti utrácení přerostlo přes hlavu, neváhejte a vyhledejte psychologa.
Autor: Bětka Niebauerová
