„Výbory, jež rozhodují o výši těchto platů, se nechtějí dostat do potíží; nepřejí si být nařčeny, že ženám platí málo,“ komentuje to Graef Crystal, expert na platové záležitosti v americké firemní sféře. „A když už mají chybovat, potom raději tak, že je spíše přeplatí, než nedoplatí.“
Ačkoli existují i jiná zdůvodnění (třeba že ženy, jež se „prokoušou“ v převážně mužském prostředí vrcholných managementů tak vysoko, už musejí být zatraceně dobré), je zjevné, že duch doby zkrátka dámám nahrává; firmy si nepřejí být osočeny, že ženy hůře platí, politici zase, že se nestarají o „rovnost příležitostí“ – zaklínadlo symbolizující dobu.
Lze čekat, že „diverzita“ managementů v příštích letech vzroste – mnohdy jednolitá mužská tělesa se promění ve spolky namixované ideálně v poměru 1:1. Nejspíše tedy vzroste i celkový počet „poplácání po zádech“, jež manažerky dopřejí svým kolegům v zasedačkách. To ovšem nemusí věstit nic dobrého, alespoň co se týče hrátek mužů s rizikem.
