Vánoční svátky s sebou nepřinášejí jenom dobu pohody a klidu. Je to i doba nahromadění vánočních dárků. Ne vždy však máme z obdarovaného radost, jaká se očekává. Často totiž, zpravidla mladší generace, nakupuje a vybírá dárky podle sebe. Ale řekněte, můžou se srovnávat představy starší osoby s náctiletými?
Mohou. Jen je mnohem vyšší riziko neúspěchu. Sama nejsem zastáncem darování peněz. Jenomže, má hned několik výhod. Za prvé se nemůže stát, že koupíme hloupost. Za druhé, obdarovaný si může koupit, co sám chce nebo potřebuje. A navíc v povánočních slevách. Ne jenomže ušetříme čas strávený nakupováním, ale ještě toho lze koupit víc!
Co ale dělat, když se nám sejde dobře míněný dárek, ale pro nás zcela nevhodný? Např. moje 84 letá babička dostala tablet. Nemusím ani hádat od koho. Když balíček rozbalila, vůbec netušila, co to je. Trvalo několik hodin, než jsem jí vůbec vysvětlila, k čemu je a jak se používá.
Nebo můj kamarád dostal od manželky elektronickou cigaretu. Dlouholetý kuřák zvyklý na „klasiku.“ Škoda, že jsem nebyla u toho, jak si ji rozbalil. Nebo moje kamarádka, která má roční mimino, dostala od mladší sestry pobytový wellnes balíček. Prý, aby si odpočinula. Ale kdo jí bude po dobu pobytu hlídat dítě? Není zvyklé být delší dobu bez mámy.
Myslím si, že bychom takových dárků mohly vyjmenovat víc. Jenomže, ne všechno se dá nebo je vhodné vrátit. A pak přichází na řadu vrozený um typický pro Čechy. Co jde, obratem věnujeme někomu dalšímu. Bez předsudků a špatného svědomí.
Není nakonec přeci jen lepší, když si každý vybere svůj dárek sám? Uvidíme na přes rok.
Ves.
