Nejvíce mě šokovalo, když mi na talíři přistála brambora ve slupce. Dojmy jsem si odvezla domů tedy spíše nedobré. Až po letech jsem poznala a pochopila, že i německá, resp. bavorská kuchyně je velice chutná a rozhodně si nevystačí pouze s proslaveným eintopfem.
Vyhlášené uzeniny
Již za bývalého režimu se jezdilo na nákupní zájezdy do Drážďan. Poté, co se sehnaly všechny potřebné boty a oděvy, zmožení Češi se uchýlili ke stánkům s wursty, nebo-li klobásami, podávanými často se zelím a brambory. Pamětníci vzpomínají na výjimečnou chuť ještě po letech. I dnes se Němci mohou pyšnit kvalitními uzenkami.
Vyhlášený currywurst, který se dočkal i vlastního muzea v Berlíně, si můžete objednat v restauraci netradičně s hranolkami a rajčatovou omáčkou. Němci milují skutečně neobvyklé kombinace.
V Bavorsku se hojně konzumuje weiswurst, bílá klobása, se sladkou hořčicí a preclíkem z pivního těsta. Weiswurst má příjemně měkkou konzistenci a obsahuje bylinky. Servíruje se v keramické polévkové míse s horkou vodou, čímž se zajistí, že ho nejíte studený.
Netradičně tradiční polévky
Polévka s játrovými knedlíčky patří k tradičním ozdobám nedělního menu i u nás. Německá verze se od té české liší, jak chuťově, tak i velikostně. Čistému vývaru vévodí jeden obrovský knedlík o průměru vejce. Každopádně příjemně zasytí a určitě stojí za ochutnání. Stejně jako polévka s tzv. fritátovými (palačinkovými) nudlemi. Narazíte tu ale třeba i na maďarskou gulášovku, nebo na vynikající krémovou kari polévku s krevetami. Kari zde zdomácnělo v mnoha podobách.
Hlavní chod je základ
Německá kuchyně se kromě výstředních spojení pyšní i zálibou ve zvěřině, či rybách. Ovšem stejnějako narazíte na klasického pstruha na mandlích, tak i na dušenou rybu s koprovou omáčkou a rýží. V Bavorsku se holduje rovněž vepřovému masu, krásně šťavnaté plátky se nejčastěji doplňují nejčastěji vaječnými, nebo bramborovými špetzlemi. 
Když narazíte na jídlo označené slůvkem „Jäger“, což v podstatě znamená po myslivecku, rozhodně si jej objednejte. Tyto úpravy zde zvládají na jedničku s hvězdičkou a neleknou se ani srnčí, či daňčí kýty. O Velikonocích pak nabízejí samozřejmě i jehněčí hřebínky.
Za jeden z nejlahodnějších pokrmů považuji maso s houbami ve smetanové omáčce, které se rozhodně nepodobá tomu, co se připravuje v Čechách. Ani knedlíky tu nevaří obrovské a nekrájejí je na plátky, dávají přednost kulatým tvarům a připravují je z mouky, nebo z brambor.
Z Čech jsme zvyklí na nadměrné přílohy a málo masa. V Německu ale nikdy nedostanete jeden řízek a kopec rýže, ale naopak, zároveň tím zmiňuji bizarní skutečnost, že Němci milují smažené řízky s rýží, které si klidně polijí i sladkou marmeládou.
V restauracích panuje hezký zvyk v podobě salátového bufetu, v němž si můžete nabrat, co hrdlo ráčí. Čerstvé druhy salátů i naloženého zelí se neustále pečlivě doplňují. Obvykle nechybí ani různé zálivky včetně kvalitního olivového oleje. Škoda, že podobný systém nefunguje i v běžných českých gastronomických zařízeních.
K Bavorsku ale patří i méně zdravé hodování, jako obrovská vepřová noha, „Schweine Haxen“. Ještě jsem neviděla člověka, který by ji dokázal celou spořádat, přestože se růžové maso v ústech jen rozplývá. S takovou lahodou se velmi těžko loučí, bohužel lidský žaludek má své limity.
Sladkosti a mlsky
Teplá sladká jídla nejsou rozhodně výsadou pouze české gastronomie, ale objevují se i v německé. Jednou bych ráda napsala báseň s názvem - snění o „Dampfnudeln“. „Vzdušné nudle“ vypadají jako velké světlé buchty bez náplně. Konzumují se teplé s cukrem, skořicí a kompotem, nebo s vanilkovým přelivem. Tato verze pak trochu připomíná české buchtičky se šodó. Díky své sytosti spolehlivě nahradí hlavní chod.
Z pečených moučníků a koláčů se drží v oblibě štrúdly, rovněž i všemožné jablečné, či ovocné koláče s drobenkou. Pod zvláštním jménem „Kuchen“ se skrývá pestrá směsice dortíků. V mnohých restauracích si pečou své vlastní, takže čerstvému piškotu vévodí úžasné máslové krémy, které připomenou chuť dětství, babiččiny narozeninové dorty.
Zatím se mi nestalo, že bych narazila na nějaký, který by mi nechutnal. Ať se jednalo o malinový s želé a mandlemi, oříškový, nebo klasický tvarohový.
V Německu host vždycky dostane poctivou porci, tudíž i v případě sladkostí se nejedná o průhledný plátek, ale pořádný kus, který sníte, i když vám předtím hlavou proběhne varování před přílivem kilojoulů. V některých chvílích se ale opravdu vyplatí na ně nemyslet.
Autor: Martina Bittnerová
