když jsem žvýkala dvě uzené kostky z mufloního masa a přikusovala k nim hrachové lívanečky. Ze dna porcelánu na mě totiž ještě vyzývavě hleděl špenát.

Interiér luhačovické restaurace Symfonie v hotelu Augustiniánský dům je paradoxně tak jednoduchý, až je neútulný a postrádá osobitost. Nezachraňuje to ani prosklená stěna s výhledem na park. Gurmánský zážitek nepotřebuje okázalé kulisy, ale proč se necítit pohodlně. Umístění malých stolků vedle sebe, vždy dvou a pak následuje ulička, mi navíc připomnělo pokusy zprovoznit ve hře Hotel Tycoon virtuální jídelnu. Výsledek má v obou případech stejný efekt.

Když se oprostím od zařízení a zaměřím se na samotné jídlo, sílí ve mně rozporuplné pocity. Kuchař ve snaze o špičkovou gastronomii nenechá vyniknout chuť hlavní ingredience a přehluší ji dalšími přídavky. Navíc plísňový sýr, tymián a rozmarýn zjevně zbožňuje. V mnoha případech totiž tvoří základní esprit daného pokrmu. Po druhé a třetí konzumaci však kouzlo vyprchá.

Říká se, že v jednoduchosti je krása a pro drahé suroviny to platí dvojnásob.

Tudíž k nejzdařilejším kouskům místní produkce patří cuketový krém. Kdybych si nepřečetla název, nenapadlo by mě, že ona dobrota pochází z nechvalně proslavené zelené hmoty. Decentně okořeněná polévka pohladila všechny smysly. Stejně jako výtečná štika. Úžasné a přitom prostě upravené maso na másle a kmínu mi připomnělo chvíli, když jsem vytáhla čerstvě ulovenou rybu z trouby.

Problém však nastal u přílohy. Nechtěla jsem zeleninu, ani brambory. Vybrala jsem si šafránové rizoto. Za okamžik mi ale číšník oznámil, že si musím připlatit 45 Kč za rýži arborio a pokud chci šafrán, tak další stokorunu.

Výsledný produkt stál ale za vynaložené peníze. Z rizota by se snad radoval i známý Ital Emanuel a rybu netřeba dále opěvovat.

Správnou tečkou každého menu se stává dezert. Výběr dezertů, jež jsem ochutnala, ve mně nezanechal stopu nadšení. Ovocný salát s domácí rebarborovou zmrzlinou sice zářil čerstvostí, nicméně zmrzlina byla naprosto nevýrazná a ještě mě z ní bolel žaludek.

Přitom by možná stačilo dát na kartu čokoládové soufflé, či fondán. Ale budiž.

Kuchyně restaurantu Symfonie má na jednu stranu zajímavě nakročeno, na straně druhé zůstává na půl cesty. Jako by nevěděla, zda se přiklonit k mezinárodní, či české gastronomii. Navíc ony poněkud výstřední a zbytečné kombinace jí strhávají plusové body.

Autor: Martina Bittnerová
 
Katalog restaurací:

Celá ČR | Jihočeský kraj | Jihomoravský kraj | Karlovarský kraj | Královehradecký kraj |

Moravskoslezský kraj | Pardubický kraj | Plzeňský kraj | Praha | Zlínský kraj