nabádající každého z nás, aby se nepouštěl do věcí, které jsou mimo jeho schopnosti. A i když to u různých pořekadel bývá s platností všelijaké, jelikož doba se mění a dříve jisté pravdy je nyní třeba brát s rezervou, úsloví o obuvníkovi naopak získává stále na větší aktuálnosti.
V dnešní době se totiž čím dál častěji setkáváme s ignorováním nekompetentnosti. Především u názorových věcí. Svoboda slova ve spojení s kultem osobnosti, vytvářejí živnou půdu pro působení různých jedinců, u nichž by se mnohdy mohlo zdát, že jde o odborníky napříč tématy. Populární zpěváci se v médiích vyjadřují k problematice globálního oteplování, k domácí politické scéně nebo ekonomii.
Podnikatelé znají klíč k mezilidským vztahům, mají recept na řešení kulturního dědictví národa, poradí si s opravou auta a vědí, jak pečovat o zvířátka. V neposlední řadě se pak setkáváme s názorem, že bohatý rovná se schopný a tudíž i způsobilý k názorům na cokoliv. Naštěstí, je tu mnoho indicií, díky kterým lze velmi snadno rozlišit obyčejného žvanila, od člověka, kterého stojí za to poslouchat.
Častým nešvarem rádoby odborníků je například nadměrné užívání cizích termínů. Nedostatek znalostí se snaží nahradit nabubřelou formou a my se tak stáváme svědky podobné slovní gymnastiky, jako je: problematizovat stereotyp idylického azylu, vykomunikovat aktivitu finančního deficitu, ozřejmit globální paradigma multikulturalismu nebo absurdní fragmentace ideologie.
V horším případě mluvčí vůbec nezná význam daného slova a tudíž ho používá v naprosto nevhodných souvislostech. Nebo, abychom nevybočovali – kontextu.
Chce-li se člověk dobře orientovat v dnešní době a v názorech, které na něj ze všech stran dopadají, nemá jinou možnost, než vytvořit si postoj vlastní. Oprávněný. Odhalit mezery v myšlenkách jemu podsouvaných. To dokáže znalostí souvislostí, dostatkem informací a schopností vyplést se ze spleti cizích slovíček. Tomu se, přátelé, říká všeobecný rozhled. Totiž, ne každý pán je suterén, kdo používá cizí termity…
Autor: Petr Kozlíček
