Zvykli jsme si, že v restauracích pijeme globální značky, zvykli jsme si na nekvalitní nápoje i jídla. O to příjemnější pak je, když se objeví vlaštovka v podobě malého pivovaru, který dokáže své hosty i výtečně nasytit. V březnu tohoto roku se takový podnik objevil v městečku Slaném, vzdáleném necelých padesát kilometrů od okraje Prahy. Jmenuje se Pivovar Antoš a sídlí přímo pod náměstím ve Vinařického ulici.
Ondřej Antoš zde vařil pivo již od roku 1536. Nicméně posledních 135 let zůstala budova doslova pivu prázdná. Až nyní v příliš hektickém století se tato krásná tradice obnovila.
Interiér pivovaru je rozdělen do dvou pater. Přízemí vévodí vyleštěný tank a místa zde naleznou nekuřáci, v patře naopak kuřáci. V přízemí jsem nenašla volnou židli a proto navzdory tomu, že nekouřím, zamířila jsem do výšin po poměrně úzkých točitých schodech. Rozhodně je nezávidím obsluze, která po nich běhá stokrát denně s plným tácem.
V kuřáckém patře mě příjemně překvapil svěží, a kupodivu nezakouřený, vzduch a pohled na obrovské hodiny. Navíc se mi líbil i dostatek přírodního světla díky částečně prosklené střeše. Stejně tak mě zaujala i dřevěná lávka, po níž se jde ke stolům. Dřevo se tu ostatně objevuje v mnoha podobách, vévodí nábytku a celkovému zařízení. Stoly jsou jednoduché, vše v čistých liniích a bez kudrlinek.
Stručné, ale skvělé menu
Prakticky poté, co jsem dosedla a odložila věci, objevila se usměvavá servírka. Menu, které mi předala, obsahovalo i pět druhů místních piv a stručný přehled pokrmů.
Na jednoduché bílé kartě, psané černým písmem, jsem ocenila jasný a logický koncept jídel, který se evidentně přizpůsobuje hlavnímu lákadlu – chmelovému moku. Nedostala jsem tudíž do ruky obvyklý telefonní seznam, ale stručnou a na pohled lákavou nabídku.
Za předkrm jsem zvolila talíř nakládaných sýrů s rozpečeným kváskovým chlebem a svou pivní anabázi započala testováním Antošova ležáku. Sýry byly příjemně rozleželé a jemně okořeněné, chleba křupal v zubech a pivo celou tu parádu hezky spláchlo. Poté jsem ještě otestovala ze zvědavosti talián avizovaný slovy – „dle originální receptury“. Tajemnou recepturu neznám, ale talián mě překvapil plnou masovou chutí. Inu, tak má vypadat kvalitní uzenina.
Výměna přílohy není problém
Hlavní chod jsem zvolila raděj lehký – marinovaný filet z norského lososa s fazolkami, které jsem vyměnila za standardní bramborové plátky. Servírka s touto alternativou ochotně souhlasila, a jak se ukázalo, neměl s ní problém ani kuchař. Náš zákazník, náš pán. Alespoň někde to platí.
Na lososa jsem se trochu načekala. Čas jsem si krátila konzumací Poupěte tmavého, dvanáctistupňového piva, a také pozorováním okolí. Klientela podniku je věkově různorodá, někteří chodí pouze na pivo, k němuž přikusují pivní sýr, či bůčkovou pomazánku, jiní si dopřávají steak z kvalitních jihoamerických býků.
Po zhruba třiceti minutách jsem dostala objednaného lososa. Ryba krásně plátkovala, nebyla vysušená, či naopak mastná a fazolky šly příjemně na skus. Navíc se mi líbil i čistý talíř bez jakýchkoliv ozdob a dalších obloh. Nakonec jsem ze zbytku sil sáhla po makovo-švestkovém závinu se zmrzlinou. Zmrzlina mi připadala v tomto případě až zbytečná. Dokonce bych se obešla i bez tolika švestek. Každopádně těsto závinu skutečně lístkovalo a servírka prozradila, že si jej v kuchyni připravují sami. Opravdový zážitek.
Hodně parády za málo peněz
V pivovaru Antoš jsem za zhruba čtyři sta korun zažila opravdové lukulské hody. Kuchař pracuje s čerstvými a kvalitními surovinami, jež umí samozřejmě i náležitě zpracovat. Když k tomu připočtu nevšední výběr skvělých piv a nevtíravou obsluhu, jedná se o výjimečnou restauraci, která se může stát i zajímavým výletním cílem turistů. Ostatně dobré pivo reklamu nepotřebuje. V případě slánského Pivovaru Antoš to platí určitě.
Autor: Martina Bittnerová
