„Když jsem před dvěma lety začala chodit s Honzou, hned jsem si řekla: „Hurá, konečně ten pravý!“ Rozuměli jsme si ve spoustě věcech, měli stejné zájmy, názory, cíle… Zkrátka náš vztah by byl skoro ideální, kdyby… Kdyby nepřišel Honza s tím, že dostal na rok skvělou pracovní nabídku. Sice bude prý hodně po služebních cestách, ale zas si hodně finančně polepší. Samozřejmě jsem mu to přála, ale radovat se jako on jsem nedokázala…,“svěřuje se Ivana.
Samé čekání
„Honza byl nakonec pryč víc, než jsem čekala. První měsíce jsem se hrozně trápila. Tak moc se mi stýskalo, že jsem skoro nikam nechodila a odpočítávala dny a hodiny, kdy se zas konečně vrátí. Kolegyně z práce mě sice několikrát lákaly na vínko, ale já vůbec neměla chuť. Chodila jsem jako tělo bez duše.
Když Honza přijel, lítala jsem naopak v oblacích. Jenže ne vždy to bylo ideální. Plánovala jsem, jak různě ty vzácný chvíle prožijeme. Ale Honza přijel často unavený. Byl rád, že je po delší době doma a nechtělo se mu skoro nic. Trápilo mě to, ale i tak jsem se snažila dál. Cítila jsem, že on za to stojí…“
Osudový večer
„Ale pak se stalo něco, co jsem nečekala. Kamarádka už nemohla koukat na to, jak trčím pořád doma a čekám jak spořádaná ženuška. A vytáhla mě po dlouhý době mezi lidi. Byla jsem ráda a nakonec jsme si to fakt užila. V jednom baru jsem poznala Adama. Už jsem měla docela upito a tak opadly zábrany. Byla jsem z něho úplně paf. Ten chlap mi fakt šíleně imponoval!
Úplně „zaslepená“ láskou k Honzovi, jsem už vlastně nepočítala s tím, že se mi ještě něco takového můžu stát. Ale když se mě pak zeptal, jestli se můžeme ještě někdy vidět, bez váhání jsem mu dala svoje telefonní číslo. A i po vystřízlivění jsem ho nemohla za nic dostat z hlavy. A hrozně jsem si přála, aby mi opravdu zavolal… Stalo se tak hned druhý den. A od té doby se rozjel pořádný kolotoč. Najednou jsem byla jak praštěná puberťačka, co prožívá svou první lásku…
Najednou tu zas bylo to krásné šimrání v žaludku, vzrušení prvních schůzek, nesmělé polibky… A to vše i přesto, že jsem dál milovala Honzu. Zdá se vám to nemožné a zvrácené? I já bych tomu nikdy nevěřila a něco takového bych dřív odsoudila. Ale najednou vás to pohltí a nevíte jak z toho ven…“
Chci oba!
„Adam byl úplně jiný než Honza. Ale měl něco, co se mi moc líbilo. Vlastně se tak nějak doplňovali. Co mi chybělo u jednoho, měl druhý a naopak… Oba dva vlastně tvořili pro mě ideálního muže. Samozřejmě se mi líbilo, že je tu zas najednou někdo, kdo na mě má spoustu času, je pozorný, romantický a skládá mi komplimenty. A brzy jsem zjistila, že nejde jen o nějaký úlet, ale že opravdu miluji oba dva.
A ani jednoho se nedokážu vzdát. Půl roku jsem tak dokázala vést paralelní vztah. Oni dva samozřejmě o sobě nevěděli. Nejdřív jsem si to docela užívala. Když byl Honza pryč, trávila jsem krásné chvilky s Adamem. Jenže zanedlouho jsem zjistila, že jsem úplně rozpolcená a zmatená. Bylo to psycho být v takovém koloběhu lží a trvalého stresu, abych se náhodou něčím neprořekla. Samozřejmě, že mě také trápily výčitky svědomí, ale nedokázala jsem si pomoci…“
Zůstala jsem sama
„Kamarádka, která to měla celé „na svědomí“ mě od začátku varovala, že tohle nemůže dopadnout dobře. A měla pravdu. Bylo jen otázkou času, kdy to celé praskne. Jednou se Honza vrátil o den dřív se služebky a myslel, že mě mile překvapí a počkal na mě před kanceláří. Jenže místo mé otevřené náruče ho čekal šok. Cestou tam nás totiž potkal s Adamem.
Ani výmluva typu: „To je jen můj kolega!“ by to nezachránila. Zrovna jsme se totiž láskyplně objímali. Nikomu bych tuhle šíleně trapnou a ostudnou situaci nepřála. Ale dobře mi tak… Chtěla jsem všechno a teď nemám nic. Ani jeden z nich totiž nedokázal přenést přes srdce mojí nevěru. Zbylo mi tak aspoň obrovské ponaučení pro příště…“
Je možné milovat dva muže zároveň?
Ano, je. Podle jednoho výzkumu americké antropologické fakulty to prý lze velice dobře. Lidé mohou cítit náklonnost k několika osobám naráz. Každou mohou milovat různým způsobem a ke každému z nich potřebují trochu jinou část mozku. Můžete tedy být stejně jako Ivana zamilovaná do dvou mužů – do milence láskou romantickou a k příteli cítit určité pouto oddanosti, neboli láskou „opravdovou“.
Jak se to může stát?
Váš dlouhodobý vztah prochází obdobím nudy či monotónnosti a vy cítíte potřebu potvrdit si, že jste ještě přitažlivá. A pak to přijde: Přistoupíte na hru svádění a necháte, aby se vám jiní muži dvořili, dokonce je v tom podporujete. Jenže najednou se do jednoho z nich zamilujete a máte na průšvih zaděláno…
Sice si uvědomujete, že velmi milujete svého přítele, ale probudily se ve vás silné city k novému nápadníkovi. Oba se výborně doplňují a vy se nechcete ani jednoho vzdát….
Náročná hra bez „happy endu“
Jenže než se do téhle „dobrodružné“ hry pustíte, uvědomte si velká rizika. Mít dva muže, kteří tvoří „pana dokonalého“ může sice na jednu stranu vypadat idylicky. A nejspíš si to i nějakou dobu budete užívat. Jenže je to i dost psychicky náročné. Neustále musíte lhát, plánovat, kombinovat a všechno dotahovat do nejmenších detailů, aby váš „dvojí“ život zůstal v utajení. Není sporu, že v tomto jsou ženy lepší a vynalézavější, otázkou ale je, jak dlouho se dá takový stres vydržet a jestli to stojí za to. Při prozrazení totiž riskujete, že přijdete na dobro o oba dva.
Autor: Bětka Niebauerová
