Jen výjimečně se probírají konkrétnosti a podrobnosti dotýkající se dílčích otázek obchodu.
Písemné pozvání není nutné, termín oběda je možné dohodnout ústně i telefonicky. Občas bývá součástí celodenních jednání, na konferencích apod. Na pracovní oběd se obvykle zve malý počet hostů, často pouze jedna osoba. Pracovní oběd začíná v době mezi 12. – 13. hodinou. Oficiální pracovní oběd začíná až ve 14 hodin. Délka pracovního oběda trvá ve většině případů jednu a půl až dvě hodiny.
Kdo zve, ten platí
Pracovní oběd má jasný řád. Kdo zve, ten platí. (V mnoha zemích pozvaní hosté vždy nabídnou, že zaplatí nebo že se budou alespoň podílet na zaplacení účtu. Jde většinou o projev zdvořilosti, který správný hostitel odmítne.) Je-li hostitelkou žena, přecházejí na ni všechny povinnosti hostitele, tedy ona bude na místě patnáct minut předem, bude komunikovat s obsluhou, může objednávat víno a zaplatí účet.
Povinnosti hostitele
Hostitel navrhuje místo setkání a jeho povinností je včas objednat stůl. Hostitel musí být na místě přítomný jako první. Jako poslední přichází hlavní host.
Na místě je třeba zkontrolovat, zda je stůl připraven a zda je na vhodném místě, tedy ne v blízkosti kuchyně, WC, průchodu či vchodu. Když se host dostaví, je třeba povstat a přivítat ho. Hosta můžeme čekat například i v hale a ke stolu pak přicházíme společně.
Zasedací pořádek určuje hostitel, host by měl sedět na nejlepším místě – měl by mít dobrý výhled. V případě, že máme pouze jednoho hosta, měl by sedět naproti hostiteli, pokud je hostů více, pak ten nejvýznamnější host sedí po pravé ruce hostitele.
Pravidla stolování
Jestliže je pozváno méně lidí, mohou si hosté vybrat pokrm z jídelního lístku. Jsme-li hosté, pak obecně platí, že si vybíráme jídlo, které není ani nejlevnější, ani nejdražší. Při objednávce může hostitel objednat všem hostům. V opačném případě si může objednat každý sám, ale v tom případě si hostitel objednává až jako poslední. Pokud si host nedá předkrm, nedá si ho ani hostitel, pokud si host dá moučník, dá si ho i hostitel (i přesto, že ho nebude jíst). Nemůže jeden jíst a druhý se na něj dívat.
Jako první začíná vždy jíst hostitel a teprve pak ostatní. Hostitel také udává tempo oběda a dojídá jako poslední.
Počet nápojů, káva se nepočítá nesmí překročit počet čtyři. Je vhodné mít jeden druh nápoje ke dvěma podávaným chodům. Před zahájením oběda se obvykle podává aperitiv. Aperitivem se nepřiťukává. V průběhu konzumace si volíme nealkoholické nápoje nebo popř. pivo či víno. To záleží na zvoleném pokrmu. Pivo se hodí především k tučným a pikantním jídlům. Zatímco bílé víno volíme k rybám, drůbeži, mořským plodům či libovému masu, červené víno se konzumuje k hovězímu a smaženému masu a ke zvěřině. Závěrem je podání moučníku a kávy. Těsně po kávě může přijít na řadu tzv. long drink, který naznačuje definitivní konec sezení.
Kdy začít s obchodní konverzací
Oběd zahajujeme obecnými konverzačními tématy, ptáme se, jaká byla cesta, zmíníme počasí, zeptáme se na rodinu. Když obsluha přinese první chod, věnujeme se jídlu, bavíme se o restauracích, které jsme navštívili, o oblíbených jídlech či vínech. O vlastním tématu, proč jsme se sešli, můžeme hovořit jen v pauzách mezi jednotlivými chody. Platí tedy, že bychom neměli hovořit o byznysu, když máme jídlo na stole.
Sandra Š.
