Malá Johanka chodila do německé školy. Její sešit s prvními literárními pokusy zachytil však učitel, který v ní objevil talent. Nález oznámil jejím rodičům a ti ji ze školy vzali. Tehdejší dívka se totiž měla věnovat spíše domácnosti a ručním pracím. Tím pádem její formální vzdělání skončilo. Doma se pak jen učila francouzsky a hře na klavír.

S příchodem rodinného učitele hudby Petra Mužáka nastala v rodině Rottových změna. Mužák se stýkal s tehdejšími vlastenci a seznámil Johanku i její sestru Sofii s Boženou Němcovou. Ve dvaadvaceti letech se Johanka provdala. Vzala si svého učitele Mužáka. Zhruba za rok poté porodila dceru Boženku, která bohužel za pár měsíců zemřela. Lékař Dr. Podlipský doporučil nešťastné matce jako terapii duševní činnost, tedy psaní. Manžel ji odvezl na zotavenou ke svým příbuzným do Podještědí.

Johanka poprvé publikovala v roce 1858 v almanachu Máj pod pseudonymem Karolina Světlá. Ocitla se ve společnosti Vítězslava Hálka, Boženy Němcové a především Jana Nerudy. Poslední jmenovaný ji ovlivnil nejvíc. Z lásky k němu čerpala až do smrti.

S Nerudou se setkala poprvé v rodině českého vlastence Hemerky. Johana byla vdaná, ale přes úctu k manželovi se necítila šťastná. S Nerudou si však od počátku velmi rozuměla. Zrovna prožíval krizi, kdy mu kritika strhala sbírku Hřbitovní kvítí. Johanka ho neúnavně nabádala k další práci a tím se sblížili. Neruda se do Světlé vášnivě zamiloval. Viděl v ní ženu, jíž si postavil na piedestal a hluboce se jí kořil.

Ona ho ale odkazovala do mezí přátelství. Přesto ho možná milovala více, než si sama dokázala připustit. Cítila však vůči Mužákovi zodpovědnost, protože mu dala manželský slib. Bohužel vlivem okolností došlo k prozrazení důvěrného přátelství s Nerudou. Vypukl společenský skandál. Nabídla proto manželovi rozluku. Ten ji velkoryse odmítl. Musela mu však slíbit, že se s Nerudou nikdy nesetká a nepromluví s ním. Jak slíbila, tak splnila.

Děti už mít nemohla, a proto svůj osud zasvětila literatuře. Navíc se angažovala v četných spolcích na podporu ženské vzdělanosti a samostatnosti. Patřila k zakládajícím členkám Amerického klubu dam.

Netrpěla materiální bídou, duševně si však často zoufala. Do Podještědí utíkala dlouhých pětatřicet let. Žila víc sama v sobě, než se svým manželem. Jako by musela zaplatit za těch pár skromných chvil štěstí s Nerudou. I ona předběhla svou dobu. Zůstala ve svých touhách a trápeních ženou, která chtěla svobodně milovat a být milována. Jen se jí tento sen brzy rozplynul.

Autor: Martina Bittnerová