Kdy naposledy jste se ptala sama sebe: „Kdo vlastně jsem?“, „A jaká vlastně jsem?“, „Jaký je můj život a jak se v něm cítím?“ a „Jak mě vidí ostatní?“. V tu chvíli jste se zabývala poznáním sebe sama, tzv. sebepoznáním. A nebo naopak vám tyto otázky připadají zbytečné a vy na takové malicherné otázky nemáte čas?  Potom se možná sebepoznání obáváte, protože se jedná o proces spojený s hlubokými prožitky a ne vždy jsou tyto pocity vždy pozitivní.

V dnešní moderní době většina z nás hledí stále dopředu. Vzděláváme se a procházíme řadou tréninků, abychom byly flexibilní, organizačně zdatné, uměly si klást adekvátní cíle, rozdělovaly čas mezi práci, rodinu a vlastní zábavu, ale jsme skutečně šťastné a spokojené? Potkávám řadu žen, které jsou ve svém oboru velice úspěšné, dosáhly kariérního vrcholu a najednou zjistily, že ani to nestačí k tomu, aby byl jejich život naplněný a ony byly spokojené. Většina z těchto žen se totiž neptá, proč je pro ně jejich kariéra tolik důležitá a čeho chtějí ve skutečnosti dosáhnout?

Pojďme se vrátit k jednomu z příběhů z našeho seriálu.

Paní Jana

Paní Jana je sympatická, přátelská a velice inteligentí žena ve věku 37 let. Pracuje ve firmě, jejíž činnost souvisí s poskytováním služeb v oblasti marketingu, kde má na starosti asi 15ti členný tým  odborných pracovníků. Firma se vyznačuje tím, že v ní pracují stejně přátelští lidé s vysokým vzděláním a odborností, kteří jsou zároveň velkými osobnostmi, které se jen těžko řídí.Žije s manželem a 2 syny. Je velice společenská, ráda chodí s přáteli za zábavou a věnuje se svým dětem.

Jednoho dne se stane tato situace. Ráno vstane, vypraví děti do školy či školky, vypraví se do práce, dá pusu manželovi, přijde do práce, zapne počítač a začne řešit pracovní záležitosti. Dopoledne probíhá tak jako každé jiné, řeší pracovní úkoly, komunikuje s podřízenými i nadřízenými, dodavateli i objednavateli, řeší drobné problémy. Kolem poledne přichází šéf s tím, že v projektu, který včera předložila a pracovala na něm 2 hodiny večer poté, co uložila děti, našel nesrovnalosti, resp. něco se musí upravit podle požadavků jiného kolegy, který jak známo má na projektu osobní zájem. V tu samou chvíli přichází podřízený s tím, že pokud mu nezvýší plat, tak určitě odejde. K obědu jí zapomene sekretářka objednat slíbený salát a do toho všeho volá dítě, že do zítra musí nutně mít nové turistické boty, protože jedou na výlet na Sněžku a v rozdrbaných teniskách tam nemůže nikdy vyjít. Právě jsou 2 hodiny odpoledne a ona zjistí, že se ještě ani nenapila, ani nenajedla, dala by si kávu, ale na prázdný žaludek ví, že to nejde, nebylo by jí dobře. Když jí konečně sekretářka přinese z kantýny 2 chlebíčky, tak přijde e-mail od šéfa, aby se za ním stavila, protože v  projektu budou ještě další změny. A nakonec jí za chvíli zavolá manžel ), že jsou pozváni na velice důležitou večeři, kterou by neměli odmítnout a on hlídání dětí již zařídil.

Jana řekne manželovi, že se domluví až přijde domů. Když jde po chvíli na toaletu, podívá se do zrcadla, a když uvidí svojí unavenou tvář a ne příliš dokonale učesané vlasy, tak se v kabince usedavě rozpláče a má pocit, že se proti ní celý svět spiknul.

Jak by mohl tento příběh asi dopadnout? Paní Jana nejspíš kvůli manželovi zapře svojí nechuť kamkoliv večer jít, vymyslí náhradní řešení pro úpravu své vizáže, bude se celý večer usmívat a bude velice zábavná. Nebo možná také bude na manžela velice naštvaná a nebude s ním příliš komunikovat. Případně manželovi sdělí, aby si na večeři šel sám a dojde ke konfliktu. Určitě existuje ještě celá řada možností, jak může příběh dopadnout.

Při procesu sebepoznávání si potom klademe otázky proč se chová Jana v této situaci právě takto? Proč se do takovéto situace vůbec dostala? Jakým způsobem obecně tyto situace řeší a může je řešit i nějak jinak? Teprve ve chvíli, kdy poznáme pravé příčiny našeho chování, jsme schopny něco ve svém životě skutečně změnit tak, abychom se cítily skutečně dobře. K tomu tomuto procesu je však vhodné přizvat druhou nezávislou osobu, např. psychologa či psychoterapeuta, který je vycvičen k tomu, aby byl objektivní a poskytoval nám adekvátní zrcadlo, a cílenými otázkami nás v sebepoznání podpořil.

Případně je možné a často také velice užitečné pracovat s procesem sebepoznání ve skupině dalších lidí, kteří mají stejný cíl. Může se jednat o různé sebepoznávací kurzy či skupinovou psychoterapii. Lidé ve skupině se stávají nejen naší oporou, protože prožívají podobné problémy jako my, ale také zrcadlí běžnou realitu, tzn. nejlépe nám mohou sdělit, jak jsme viděni zvnějšku.

Autor: Mgr. Gabriela Dymešová, Trustframe.cz