Je to logické. Kdo dřív vstane, ten dřív mele a pokud někdo mele už od rána, má náskok. Jenže i když by se brzký start do nového dne mohl jevit jako ideální recept na spoustu koláčů, které bez práce nejsou, každý z nás nemá vstávání za kuropění v krvi.

V přístupu ke spaní, potažmo k vstávání, jsme každý jiný. Někomu k plnému odpočinku stačí pár hodin, jiný bez svých deseti nemá šanci absolvovat plnohodnotně den. Někdo upřednostňuje noční život a za ranní čas považuje spíš ten, ostatními nazývaný dopolednem, jiný pro změnu chodí spát, jakmile venku padne tma a probouzí se s východem slunce. Když už ale na vstávání dojde, byť to pro každého může být v odlišnou dobu, pomáhají nám v něm pravidelné vstávací rituály.

Se vstáváním je tradičně spjata konzumace kávy. Její vůně, hořká chuť, teplo šálku a kofeinové povzbuzení, jsou jakýmsi logem dělícím postel od zbytku dne. Podobné je to s hrnkem čaje. Ten má zase většina lidí spojený se snídaní před odchodem do školy, protože bez teplého v žaludku podle našich maminek nový den zřejmě vůbec nepřijde.

Na rozdíl od těchto dvou nápojů, z nichž jeden do sebe po ránu dostane téměř každý, snídani, jakožto nejdůležitější jídlo dne, si pravidelně dopřeje málokdo. Pokud ji neošidíme v běhu a „nezaplácneme se“ něčím, co zůstalo od pečení z víkendu, většinou přijde na řadu až po vyřízeních prvních pracovních záležitostí.

Je pravda, že svědomitější jedinci si po ránu upevňují zdraví pojídáním cereálií, ovesných kaší nebo vyváženou snídaní, ale nutno přiznat, že jde spíš o výjimku. Na rozdíl od západních národů nemáme v pravidelném snídání tradici. Představa, že si celá rodina před odchodem za povinnostmi sedne na hodinu u stolu a v klidu posnídá, téměř zavání seriálem.

Ranní rituály jsou důležité. Pomáhají nám překonat přechod z líbezného období spánku na aktivní pasáž dne. A protože při vstávání platí, že když se nechce, je to kolikrát mnohem horší, než když člověk nemůže, je třeba si start pokud možno co nejvíce ulehčit. Ono prostě není pro vitalitu zase až tak důležité, kdy ptáče vstane, ale čeho se před začátkem nového dne nazobe.

Autor: Petr Kozlíček