jakmile se na vás šéf rozkřičí, máte chuť utéct nebo se alespoň rozbrečet? To chce klid a naučit se s takovým člověkem jednat.
Nechápete, proč má potřebu křičet a rozčilovat se, když řev k ničemu nevede? Vy přece nemůžete za to, že dodavatel něco nedodal nebo že se klient nemá k placení. Abyste tyto šéfovy výkřiky zvládla s nadhledem, je třeba pochopit, proč vlastně křičí.
Když cholerik řve, nekřičí ve skutečnosti na vás. (Tedy ve většině případů.) Někteří lidé, když se dostanou do stresu, bývají depresivní, jiní agresivní, další zase apatičtí a cholerici jsou výbušní. Křik je zkrátka přirozená reakce na nějaký podnět.
Zapomeňte na slova útěchy, podpořte ho
Zapomeňte na chlácholení, to je jako dráždit kobru bosou nohou. Na slova, prosím nejprve se uklidněte, vám stejně vždy odpoví, že se prostě uklidnit nechce.
Nenabádejte ho k tomu, co chcete vy, ale podpořte ho v tom, co dělá on. Takže také křičte. Ale ne: „Jak si dovolujete na mě takhle křičet?“ Ale „Co si ten klient vůbec myslí? Tak to přece nejde. Zažalujeme ho.“
Pokud vám není řev přirozený, pravděpodobně vám první „podpora“ šéfa bude činit obtíže, za čas ale sklidíte slova chvály. Uvidíte, že vaše reakce nadřízený bude kvitovat s povděkem a určitě se zmíní to tom, že je radost si s vámi popovídat.
Zvládnutí takové situace patří k emoční inteligenci, která se lze naučit. Znamená to nepřekrývat pocity druhých prostřednictvím projekce, ale jde o to je co nejzřetelněji vnímat, respektovat a akceptovat je.
Sandra Š.
