Ptáte se, kolik jsem toho ulovila. Díváte se soucitně a vzduchem víří otázka: „To ti to nevadí?“ Často se mě šťouravě dotazujete na děti. A já říkám: – Jak kdy. Nevadí. Děti jsou fakani.
Jo, jsem single.
Být single je skvělé. Piju víno v posteli (a nikdo mě neprudí). Nikoho se neptám, jestli můžu jít na skleničku s kamarádkami. A pařím do noci na koncertech.
Pokud člověk objeví single život, často bývá nadšen. Zvlášť, když se od raného mládí protlouká nekonečným řetězcem vztahů. Jestliže se najednou ocitnete tváří v tvář samotě, možná se nejdřív vyděsíte. Strach, ale obvykle trvá jen do prvního telefonátu někoho z přátel. Najednou se před vámi otevře spektrum možností a radostí. Není nutný myslet na to, že přítele alternativní divadlo nebaví a radši čučí na Slávii. Stačí vyrazit na divadelní festival a jásat tam s podobně postiženými nadšenci. A takhle je to se vším. Spí se do oběda (a není nutný řešit, že to vašeho drahého dovádí k šílenství), po bytě se neválí zmuchlané fusekle a nikdo se netváří dotčeně, když není připraven nedělní oběd. Single život zkrátka na první příčku priorit staví poměrně hodně návykové pocity – nezávislost a svobodu.
Být single je hnusný. Nikdo mi nevymění povlečení, když je poliji vínem. Na skleničku chodím vlastně jenom s kamarádkami. A ráno po koncertech nikdo nepečuje o moje kocovinou zničené tělo.
A pak se jednou vzbudíte. Možná po nějakém mejdanu, možná uprostřed noci. A zatoužíte po tom, aby vedle vás někdo ležel. Někdo o kom víte, že se o něj můžete opřít i druhý den ráno. Abyste nebyli tak idiotsky sami. Single je zkrátka škatulkou, která má celou škálu podškatulek a výjimek. Ne všichni jsou singly dobrovolně. Pro někoho je to jen dočasný stav, který tráví vymetáním internetových seznamek, večírků a dalších loveckých aktivit, aby na singlovství mohl rychle a jednou provždy zapomenout. Jiní zase rezignovali na partnerství jako takové, svůj stav akceptují, ale spokojeni určitě nejsou. Single je svobodný a nezávislý, ale čas od času / někdy / často osamělý.
„Být sama mi nevadí, ale někdy mám pocit, že jsou kvůli tomu lidi až agresivní. Dávaj znát, že jsi vlastně blbeček, který o životě neví nic, když nemáš tu rodinku.“ Říká spokojená single kamarádka a dodává. „Někdy mám strach, co bude, až jednou budu opravdu sama. Budu se potulovat po kamarádech, kteří si na mě mezi péčí o rodinu udělají čas? Ale pak si řeknu, že takhle přemýšlet nemá cenu, protože život může dopadnout všelijak.“
Single je prostě samostatný člověk, ostatně jako jakýkoliv jiný člověk. Protože ani manžel a pět milenců (manželka a pět milenek) nezaručí šťastný a spokojený život. Není nutné nás litovat, ani závidět. I ty stále stejný otázky si můžete nechat od cesty. Člověk je singl pořád, jenom teď zrovna nikoho nemá a jindy zase jo.
Autor: Klára Hüttlová
