a v případě intimní chvilky nám může pomoci naladit se na tu správnou notu.
Rádi je slyšíme a občas se snažíme jimi potěšit i náš protějšek – což někdy není úplně tak snadné. Proč to tak je? Protože si musíme uvědomit, že slova, která nás potěší, nemusí mít nutně stejný efekt u opačného pohlaví.
Zásadní rozdíl spočívá v tom, že muži potřebují uznání, zatímco ženy touží po uctívání. Muži mají rádi, když jsou uznávány výsledky jejich rozhodnutí a akcí. Například když žena pochválí film, na kterém společně byli, nebo restauraci, do které ji muž pozval. Ženy mají raději komplimenty osobního rázu, přímé pochvaly. Zatímco muž nejraději slyší: To byl krásný večer, ženu potěší spíše: Ty jsi opravdu krásná společnice. Muži se cítí polichocení, když se ženě líbí jejich auto nebo třeba kravata, ženě je lepší říci, že jí to moc v těch šatech sluší (a ne že si oblékla krásné šaty).
Možná vzhledem k větší schopnosti žen mluvit o svých pocitech je dobré po pokloně osobního rázu (ženě) přidat otázku. Třeba k větě: Moc krásně se usmíváš, stačí dodat otázku: Měla jsi hezký den? Výsledkem je lepší komunikace, větší důvěra a pocit ženy, že je pro muže zajímavá a stále žádaná.
O skládání poklon je třeba občas přemýšlet, protože ne vždy je lichotka (byť upřímně myšlená) vyřčená v pravou chvíli. Když si budou dva blízcí lidé skládat komplimenty příliš často, tak se těmto slovům pravděpodobně po nějaké době začne přikládat menší smysl. Prostě nás už nebudou tak těšit. Naopak, nesmělo by se na ně zapomínat… Také přijímání pochvaly je třeba se naučit. Skromnost je pěkná vlastnost, nicméně nás nesmí přivést do rozpaků každá lichotka, a naopak, musíme umět dát najevo, že nás to těší a povzbuzuje.
Prostě, přijímání a skládání komplimentů je celá věda. Nicméně je to výjimečně účinná, jednoduchá a levná pomůcka jak dát najevo blízké osobě, že o ni máme zájem, že nám na ní záleží. Určitě stojí za to se občas nad lichotkami zamyslet…
