Škoda Yeti Greenline na polárním kruhu

5.9.2012, 07:00 | Veronika

Autem z Česka až na norské Lofoty? Zní to přinejmenším dobrodružně.

Naše expedice trvala celkem 16 dní, zahrnovala tři mezinárodní trajekty a deset vnitrostátních. I přes nevyzpytatelné rozmary počasí zlákalo severské Norsko také naší dvoučlennou posádku. Severního polárního kruhu a souostroví Lofoty jsme dosáhli v úsporném modelu Škoda Yeti Greenline s průměrnou spotřebou 4,3 litrů na 100 kilometrů. Severní trasu jsme detailně prozkoumali, najeli 7 600 kilometrů a objevili hned několik zajímavých tipů, co určitě navštívit. V tomto druhém článku najdete přesnou trasu k Severnímu polárnímu kruhu a rady, kde se ubytovat a proč si dát pozor norské mýtné.

Po návštěvě Osla jsme se vydali dalších cca 540 km na sever směr Trondheim po silnicích prvních tříd či okresních silniček, kde se rychlost pohybovala od 30 km/h až do 80 km/h.

Cestou jsme navštívili olympijský Lillehammer se slavným areálem a skanzen Maihaugen se stovkami norských dřevěných staveb. Za Lillehammerem jsme odbočili směr národní park Rondane s celou řadou zasněžených vrcholů a dostali jsme se tak poprvé na naší cestě v Norsku do panenské přírody, která nám byla společníkem až do konce naší cesty. V národním parku Rondane jsme s Yetim učinili malou odbočku po terénní cestě. Testovaná verze Škoda Yeti Greenline s 1,6 litrovým dieselovým motorem s pohonem pouze na přední nápravu zvládla zmoklou lesní cestu, kde se tu a tam objevil i nějaký ten kámen, velmi dobře.

Cestou jsme ještě učinili jednu zastávku ve starém hornickém městečku Roros (UNESCO) a pozdě večer dojeli do Trondheimu s překrásnou gotickou Nidaroskou katedrálou. Slunce v tomto městě už nezapadalo, takže jsme mohli obdivovat krásy města i v půlnoci.

Yeti na Polárním kruhu

Další den nás již čekal více než 600 km dlouhý přejezd po arktické dálnici (neplést si s dálnicí, jde opět o silnici 1. třídy) k hlavnímu cíli naší cesty - Severnímu polárnímu kruhu. Cesta byla velmi zajímavá a podél silnice se střídaly pohledy na hory, jezera, vodopády, ledovce či mix všeho dohromady. Cesta však přes veškerou nádheru byla velmi zdlouhavá a poměrně únavná a to přesto, že náš vůz byl velmi pohodlný a jel naprosto bez problémů. Odměnou nám byly úchvatné výhledy a průměrná spotřeba 4,3 l/100km. Při cenách paliva v této zemi a vzdálenostem to bylo hlavní výhodou a kompenzací za poměrně časově náročné cestování. Díky dodržování norských rychlostních limitů jsme po celou dobu cestování touto zemí dosahovali dokonce nižší hodnoty průměrné spotřeby (4,3 l/100km) než udává výrobce (4,6 l/100km).

Severní polární kruh jsme dosáhli v pozdních odpoledních hodinách, což bylo patrné jen na našich hodinkách. Vítr vál sice velmi nepříjemně ale slunce svítilo o sto šest. Teplota na polárním kruhu se díky tomu se pohybovala kolem příjemných 10 stupňů Celsia. Polární kruh, který tvoří rovnoběžky na 66° 33′ (resp. 66°55´) severní a jižní zeměpisné šířky, leží ve vzdálenosti 2 602 km od pólu a 7 383 km od rovníku. Pamětní kameny, kiosek a hromady kamínků se vzkazy – to bylo to jediné, co jsme zde našli. To nejzajímavější se totiž ukrývalo ještě dál.