modernímu oboru, který se v duchu hesla, že čas jsou peníze, zaměřuje právě na správné hospodaření s časem, na to, jak si práci správně rozložit a vypátrat největší ,,zloděje času“.
Snímkování je možné užít nejen pro kontrolu vlastní práce, ale ještě častěji bývá tato metoda používána jako kontrolní mechanismus ve firmách, kde prověří, zda zaměstnanci nejsou přetěžováni nebo naopak nedostatečně vytížení.
Metoda spočívá v tom, že zaměstnanec (případně jiná pověřená osoba) zaznamenává všechny činnosti, které v průběhu pracovního dne vykonává, včetně i zdánlivých maličkostí jako otevření okna, pauzy na kávu nebo návštěvu toalety. Nadřízený si může vést některé záznamy duplicitně a kontrolovat, zda dané záznamy zaměstnanců odpovídají skutečnosti.
Snímek dne pak prozradí více nejen o pracovním vytížení zaměstnance, ale i o časových ztrátách, kterým by se dalo předejít, například lepším uzpůsobením pracoviště nebo jednoznačnějším vymezením kompetencí.
Jednotlivé snímky dne jsou proto podrobeny důkladného rozboru a jeho závěry pak představují důležitou zpětnou vazbu, jak pro zaměstnavatele, tak pro samotné pracovníky. Platit by mělo i to, že k výsledkům snímkování by mělo být přistupováno citlivě, například časové ztráty osobní povahy, by neměli být probírány na poradě, ale mezi čtyřma očima.
Specialisté též doporučují, aby zaměstnavatel svým podřízeným před samotným snímkováním vysvětlil, že účelem této kontrolní metody není snaha je usurpovat, ale zjistit, zda je organizace práce dostatečně efektivní, a podniknutí případných nápravných kroků.
Snímkování se doporučuje zopakovat vícekrát a brát při něm v potaz všechny okolnosti. Například v době dovolených nebo v případě enormního množství zakázek je zatížení zaměstnanců jiné než v době standardního pracovního vytížení.
Autor: Žaneta Pixová
