3 hodiny ze své pracovní doby flirtováním a dalšími podobnými “bohulibými” aktivitami, místo aby se věnovali své práci.
Přesto jiné studie ukazují, že určité “erotické napětí” na pracovišti může mít pozitivní vliv na pracovní výkonnost.
Výčet činností, kterým se během oněch tří hodin v pracovní době věnujeme namísto intenzivního pracovního úsilí, však flirtováním nekončí.
Zhruba padesát minut věnuje každý zaměstnanec denně klábosení, většinou v jeho průběhu pomlouvá svého zaměstnavatele – že je to blbec, že mu málo platí a že vede firmu od desíti k pěti. Oblibě se těší také pomlouvání kolegů – samozřejmě těch nepřítomných – a probírání novinek ze světa celebrit, pánská část zaměstnaneckého kolektivu se věnuje také zasvěceným politologickým debatám a hlubokomyslným analýzám mezinárodní situace. Čtvrthodinky denně prosurfujeme v práci na internetu – třeba na pornostránkách.
Ředitelka společnosti Share Dealing prozradila: “Asi se mnozí šéfové, pokud se k naší studii dostanou, budou divit. Mnohé to upřímně vyděsí, neboť čísla jsou vskutku alarmující. Dominuje přitom velmi nehezká lidská vlastnost, kterou je pomlouvání, drbání a bezduché rozhovory – navíc za peníze zaměstnavatele.
Zatímco ale padesát minut vyhrazených pomluvám a patnáct minut promrhaných surfováním na internetu můžeme pokládat za skutečně zbůhdarma proflákaný čas, s flirtováním to není tak jednoznačné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Část odborníků se domnívá, a zkušenosti z praxe to potvrzují, že pracovní týmy, kde jsou pohromadě muži i ženy a logicky je zde vždy přítomno určité erotické “jiskření”, vykazují mnohem vyšší výkonnost, než ty jednopohlavní.
„Musím říci, že bych mohla flirtovat za Anglii, když jsem v práci. V různých odděleních pracuje několik mužských, kteří se mi líbí, a já zbožňuju ten příval adrenalinu, když mi od nich přistane na počítači email. Překvapivě jsem po tom výkonnější a udělám víc práce,“ svěřila se Katie, jedna ze čtenářek britského časopisu New Woman, který provedl průzkum, při kterém vyšlo najevo, že více než polovina britských žen se v zaměstnání ráda oddává nejen nevinnému flirtování, ale často i sexu.
Je jasně patrné, že jak ženy, tak muži, pracují-li pohromadě, mají tendenci dosahovat vyšších výkonů, aby se předvedli před opačným pohlavím v lepším světle. Ve smíšených pracovních kolektivech se také eliminují některé vyhraněné slabiny obou pohlaví, které v unisexových kolektivech naopak vynikají – ženy si rády podrbou, muži jsou zase bordeláři, v ideálním případě se tak ženy a muži zušlechťují navzájem.
Přesto smíšené kolektivy nejsou zcela bez potíží. Pokud vzájemné vztahy zůstanou pouze u lehkého flirtování, je vše v pořádku. Problém nastává ve chvíli, kdy je porušena zásada “co je v domě, není pro mě”. Do hry pak vstupují nedořešené partnerské vztahy či intimní problémy a nutnost trávit osm hodin denně v jedné místnosti s člověkem, před kterým mi selhala erekce nebo který mi zahnul s jinou.
V relativně uzavřených pracovních skupinách, jako jsou například zájezdové divadelní soubory, kdy jsou lidé obou pohlaví často dlouhou dobu pryč pospolu mimo své domovy, dochází často po určité době k situaci, kdy už každý s každým aspoň jednou něco měl.
“Některý holky dělají takový kolečka, na jednom zájezdě se na začátku rozejde s jedním, nastěhuje se na pokoj k jinýmu, pak to takhle ještě párkrát vystřídá a za pár měsíců už zase chodí s tím, od koho odešla na začátku,” říká jeden z členů zájezdového souboru černého divadla, které často vyjíždí do zahraničí na několikatýdenní “šňůry”. Podobné sexuální “prokřížení se” často urychlí nástup ponorkové nemoci, zhorší schopnost vzájemné komunikace členů takové komunity a ve svém důsledku snižuje i pracovní výkonnost.
