Společnost a téma slaďování

Pokračování z ledna 2012 - http://www.managerka.cz/spolecnost-a-tema-sladovanimaterstvi-a-otcovstvi-menici-se-obraz/

Podíváme-li se do historie naší civilizace, zjistíme, že role matky a otce se postupem času velmi změnila. Z období matriarchátu, kdy rod a jeho identitu nesla matka ke změně patriarchální (kolem roku 800 před n. l.), kdy měl otec naprostou nadvládu nad svými dětmi i ženou.

Ta se postupem času „změkčila“ do podoby autoritativního otce, který měl odpovědnost za výchovu svých dětí a částečně zodpovědnost i za svou ženu. Tento obraz se mění počátkem 19. století, kdy se odděluje pracovní a domácí prostředí: otec pracuje mimo domov a matka se stará o domácnost a výchovu dětí.

Žena získává více vlivu na výchovu svých dětí a muž zasahuje jen v případech, kdy ona selhává. Jelikož muž ztrácí svůj vliv na domácí prostředí, začíná hledat smysl svého mužství více v pracovní sféře mimo domov. Žena se tak počátkem 20. století stává tou, která je lépe vybavena všemi potřebnými vlastnostmi pro výchovu dětí – vzniká tzv. „kult mateřství“.

V průběhu 20. století, kdy ženy začínají pronikat „do mužského světa“ a psychologové hovoří o důsledcích „nepřítomných“ otců, nastává v 70. letech doba „návratu otců“ do rodin.  Nové tisíciletí přináší tzv. třetí vlnu emancipace, která s sebou následně přináší potřebu změny uspořádání rodinného a pracovního života, a tím i nového vymezení mužsko-ženské identity a otcovsko-mateřské role.

Zkoumáme-li postoje mužů a žen v této otázce pomocí výzkumů, zjistíme, že ačkoliv v myšlení se posunujeme k rovnováze, v praxi stále přetrvávají staré vzorce uspořádání rodiny. Výsledky výzkumu[i] ukazují, že muž je vnímán jako úspěšný, pokud dosáhne významného postavení v zaměstnání a finančně zajistí rodinu. Žena je naopak úspěšná, pokud se jí daří skloubit rodinný a pracovní život, zatímco postavení v zaměstnání není obecně vnímáno jako nutné. Posun zcela jistě nastal v možnostech vzdělávání se, sociálním životě a využití volného času.

Další nedávný výzkum potvrdil, že drtivou většinu činností spojených s každodenní péčí o děti a zajišťování domácnosti mají na starost ženy – matky. Ty v průměru obstarávají 75 % domácích prací, 73 % každodenní péče o děti a 68 % nákupů.
Tento stereotyp rozdělení „neplacené domácí práce“ a „placené práce v zaměstnání či podnikání“ posiluje fakt, že vyšší příjem ve srovnání s partnerkou má 68 % otců, přičemž více než dvojnásobný příjem má dokonce čtvrtina otců. Pouze 23 % párů má příjem přibližně stejný, a to převážně ve velkých městech.

Jen 8 % otců má příjem nižší než jejich partnerka a pouze 1 % otců má příjem poloviční či ještě nižší (toto číslo odráží i počet mužů čerpajících RD: 1%)[ii]. Tato nevyrovnanost příjmů odráží fakt, že ačkoliv by partnerům vyhovovalo alespoň částečné využití RD otcem, není to z ekonomického hlediska vždy možné.[iii] V současné době se tedy v tomto ohledu točíme v jakémsi začarovaném kruhu.

Kam směřujeme? Věřím, že do doby, která dává mužům a ženám stejné příležitosti a zároveň oceňuje jejich odlišnosti. Nenutí rodiče volit mezi kariérou a dětmi, ani přizpůsobovat své ženství mužskému pracovnímu světu, ale naopak oceňuje dimenzi ženských kvalit. Oceňuje přínos mateřství i otcovství a dává každému prostor pro to, aby dle svých potřeb a preferencí pečoval o sebe, partnerství i rodinu a měl možnost se realizovat i „ve vnějším světě“.  Je to doba vzájemného respektu mezi muži a ženami, kteří našli správnou míru projevu své ženskosti a mužskosti, a zároveň dokáží využít i opačný princip, žádá-li si to situace. A to nejen v pracovním světě, ale především ve výchově dětí. Sen? Možná. Ale sny se možná… přece jen … mohou plnit… říká jemným hláskem Malý princ ve mně .