postarali o odpočinek těch, kteří si vzali volno, ať už dovolenou, náhradní či neplacené volno. Sice tím ničeho nedosáhnou, protože nikdo nemluví s vyděrači, ale co, aspoň byla legrace, ne?
Asi jsme jediní, kdo mají odboráře z cukru a ještě ke všemu slabé na plíce. Jinak by totiž přece museli být formáti a nějaký skoroletní deštík by je nerozehnal jako hejno much. A to nemluvím o tom kopečku, který vede od „vlády“ na pražský hrad, od něhož nakonec „gentlemansky“ upustili.
Ale nechme odboráře odboráři, oni se nám určitě zase vbrzku postarají o nějaké to zpestření léta, a zkusme zapátrat po tom, jak ovlivnila stávka život běžných lidí, ať už zaměstnanců, podnikatelů či dětí. Většina těch, kteří jsou zaměstnaní a mohli si to z podstaty svého povolání dovolit, si vzala dovolenou, někteří k tomu přibrali i pátek a užili si tím pádem poměrně pohodový, prodloužený víkend. Ti, kteří tohle štěstí z jakéhokoliv důvodu neměli, se ve finále báli zbytečně. Praha (a věřím že i jiná města, která se ke stávce připojila) byla poloprázdná, takže kdo chtěl, jel autem a nikde neuvízl, případně oprášil kolo nebo šel pěšky.
O poznání hůře na tom byli podnikatelé. Ti teprve budou vyčíslovat škody, které jim jednodenní absence dopravy napáchaly. Možná se budou milí páni odboráři divit, až je některý z nich zažaluje o ušlý zisk z důvodu neuskutečnění klíčové schůzky či kvůli tomu, že se do jejich provozovny zákazníci neměli jak dostat.
Koho stávka mohla potěšit, byly rozhodně děti. Většina základních a i dost středních škol vyhlásila na čtvrtek ředitelské volno a tím způsobila vrásky na čele rodičům, pokud ovšem nebyla natolik uznalá, že nechala fungovat alespoň družinu.
Z médií zaznívalo, jak jsou organizátoři stávky spokojení s tím, jak se jim to povedlo. Už samozřejmě nedošlo na dodatek, že s nimi na pochod šlo tak dvě stě sympatizantů, kteří si šli prostě zařvat, a dost možná jim i bylo jedno z jakého důvodu.
O zralosti organizátorů svědčí fakt, že když k nim přišel ten, kterého obviňují ze všech zel, které se podle nich chystají, ministr Kalousek, a chtěl s nimi diskutovat, začali po něm házet rajčata. Zkrátka, došly argumenty, přišla na řadu rajčata. Ministrovi nezávidím. Kdyby nedorazil, byl zbabělec, když dorazil, „provokoval“ – chtěl diskutovat.
Přehoupla se půlnoc a život se vrátil do normálních kolejí. Doprava se rozjela, jako by se nic nestalo. Jen lidé mají na pár dní vděčné téma k diskuzím nad kávou či pivem. Za týden už po stávce nikdo ani neštěkne, a uměle nafouklá bublina splaskne docela.
Autor: Veronika Matoušková
