A není jich málo. Mají dlouholetý, zpočátku funkční vztah. Když však zaznamenají z partnerovy strany signály nespokojenosti či tendence k odchodu, strach z osamělosti je donutí k urychlenému vyhledání partnera nového. Takovéto ženy zásadně ukončují vztah až v okamžiku, kdy je na obzoru další muž a tak vlastně celý život přecházejí ze vztahu do vztahu.
Takovéto dámy tvrdí, že je deprimuje prázdný byt, do kterého se mají každý den vracet. Že nemohou snést pocit, že nemají komu jen tak zavolat a ubíjí je pocit, že se nemají komu svěřovat. Raději tedy zůstávají s partnerem, se kterým si nerozumí, který je trápí svou opakovanou nevěrou, hrubostí či nezájmem, než aby udělaly rázný krok a nefunkční vztah ukončily.
Jejich obavy ze samoty jsou tak velké, že přebijí i nespokojenost a pocity neštěstí a zmaru, které v neklapajícím partnerství prožívají. Tím, že si nikdy neprožijí „smuteční období“ po rozchodu a s ním související samotu, nikdy vlastně pořádně nepoznají samy sebe. Celý svůj dospělý život se přizpůsobují někomu druhému, a tak ani samy neví, co od života očekávají a chtějí.
Tím, že putují ze vztahu do vztahu, nemají čas si urovnat vlastní myšlenky a pocity, nemají prostor vnitřně se vypořádat s předešlým partnerstvím, a tak jim střípky minulých vztahů ostře zasahují do partnerství současného. Ubližují tím nejen samy sobě, ale i svým partnerům, neboť každý následující je zpočátku pouze náhradníkem za toho minulého.
Takové ženy sice nikdy nejsou samy, ale ač si to neuvědomují, už dávno se ztratily samy sobě. Čím více udělají vztahových „škatulat batulat“, tím více je straší obava z osamocenosti. Vstoupily do začarovaného kruhu hledání a ztrácení bez zdánlivé možnosti tuto nekonečnou přímku přetít. Ale východisko tu přeci jen je – přemoci svůj strach a zkusit žít jednou sama za sebe!
Autor: Anna Ticháčková
