bušení srdce, potíže s dýcháním, únava, úzkost, deprese… To jsou typické příznaky „syndromu open space“, jak jej definoval MUDr. Jan Hnízdil, jenž patří mezi nejšpičkovější specialisty v oboru celostní medicíny u nás.
Poruchy fyzické i psychické, které jsou způsobené prací v prostředí postrádajícím jakékoliv soukromí či jen osobní prostor pro soustředěnou práci, se již netýkají pouze řadových zaměstnanců, ale i středních manažerů. Otevřené kanceláře užívá až 70% všech velkých a středních firem a výsadu vlastní uzavřené pracovny mívají skutečně jen top manažeři.
Důvody pro zřizování open space jsou více než jasné. Fungování jedné velké kanceláře namísto několika menších výrazně snižuje náklady na stavbu i provoz a zaměstnavatelé mohou své podřízené lépe kontrolovat a hlídat, zda v pracovní době vykonávají skutečně ty činnosti, které vykonávat mají.
Původní idea otevřené kanceláře spočívala v myšlence, že kolegové mohou v takovémto prostoru rychleji a efektivněji komunikovat a díky vystavení neustálému dozoru nadřízeného se zvýší produktivita jejich práce. Realita je však zcela opačná. Zaměstnanci v open space si stěžují na špatné soustředění na práci, neustálý ruch či telefonáty ostatních a jejich výkonnost výrazně klesá.
Navíc někteří manažeři si účinný dohled nad podřízenými pletou s permanentní kontrolou a ovládáním veškerých jejich aktivit. Takovéto jednání má pak vliv na „vnitřní pohodu“ zaměstnanců, a tím i na jejich výkon. V některých firmách již fenomén open space dosáhl takových rozměrů, že zaměstnanci nemohou mít na svých stolech jakoukoliv osobní věc či jen třeba hrníček s kávou.
Není pak divu, že lidé pracující v takovém prostředí mají všemožné potíže související se stresem a neustálým tlakem okolí. Své obtíže si uvědomují a rovněž tuší jejich příčinu, ale bojí se, že pokud si na pracovní prostředí budou stěžovat, přijdou o práci.
Řešením této situace je buď spojit síly s kolegy a podat zaměstnavateli hromadnou stížnost nebo doufat, že touto pozicí pracovní kariéra nekončí a z prostředí, které způsobuje celou řadu zdravotních komplikací, prostě utéct…
Autor: Anna Ticháčková