Táta na roztrhání na vlastní kůži

že se mi tak poměrně zásadně změnily životní priority.

Zastávám názor, že chlap na otcovství není připraven až do doby, když to opravdu přijde. Doposud mým pomyslným dítětem byla rozjíždějící se firma. A jsme u toho, firma mě stále potřebuje, ale více mě potřebuje manželka a hlavně bych nerad prošvihl růst prcka, protože dceru již teď považuji za nejlepší životní projekt.

Těžko se lze sebehodnotit, jak jsem se k nové roli postavil, ale snažím se vycházet z poměrně jednoduchých zásad – oddělit práci od soukromého života, volný čas věnovat rodině a být nedílnou součástí při výchově, ale také se snažím trochu času „utrhnout“ pro sebe.

Shodou okolností mi v této době přišla do e-mailu pozvánka na kurz Táta na roztrhání, aneb naučte se rozumně kombinovat práci, rodinu i svoje osobní potřeby! Upřímně u mě titulek kurzu vyvolal úsměv, ale zároveň zvědavost, co se lze na takovém workshopu dozvědět. Doposud jsem byl jen na profesních školeních pro rozvoj své kariéry, tak jsem si řekl, že je asi ten správný čas se vzdělávat i v jiném směru. Může mi to jedině prospět.

Desatero zdravého otcovství, Práce: povinnost či milenka a další body programu 3 hodinového workshopu zní opravdu zajímavě. Kavárna Nudný otec je vtipně zvolené místo kurzu a místo samo osobě nabízí uvolněnou atmosféru, která umožňuje vstřebávat nové vědomosti.

Na místo jsem dorazil mezi posledními, takže jsem byl hozen rovnou do vody a obsadil poslední volnou židli v půlkruhu před projektovou tabulí, kde již sedělo a konverzovalo osm pánů – tátů. Lektor, projektový manažer a táta v jedné osobě nás přivítal, představil obsah workshopu a také sebe. Určitě člověk na svém místě, řekl jsem si. První dojem je důležitý. Jako první ze všech účastníků jsem představil sebe, co dělám a proč jsem tu – osobní rozvoj a získat inspiraci, jak být otcem, manželem, milencem, podnikatelem a nezbláznit se. Překvapila mě různorodost účastníků. I když většina měla jedno společné – kariéra jim diktovala nebo diktuje život, což má za následky dopad na soukromý a rodinný život.

Rozhodně tak nešlo o špatnou finanční a sociální situaci, ale vysoká pozice nebo vlastní firma jako zdroj zisku a soběstačnosti rodiny, byla nebo je na úkor trávení času a pozornosti dětem a manželce. Je tak nasnadě, že tak přítomní otcové ve středním věku (cca 35 – 50 let), přišli především proto, aby dohnali to, co přehlíželi anebo nepovažovali za podstatné řešit. Podle jejich slov to bylo často i z popudu manželky, dokonce to někteří dostali i jako dárek k narozeninám nebo jako předčasný vánoční dárek od svých manželek. V tu chvíli jsem si připadal jako exot, že jsem se na kurz přihlásil sám a žena to přešla s lehkým úsměvem.

První dojem – půlkruh, představení sebe sama a důvodu účasti – mi připomínal setkání anonymních alkoholiků, akorát problémem není alkohol, ale práce, čas, manželka, děti. V životě jsem nebyl u psychologa, protože při své extrovertní povaze mi stačí se „vykecat“ kamarádům nebo manželce. S manželkou také nevyhledáváme organizované skupinové akce, jako hromadné výjezdy do přírody, společné dovolené, apod. Dá se říci, že nás ta představa občas i děsí. A přesně v tomhle se našel lektor kurzu, a protože tohle nadšení nesdílím, tak není divu, že mi tak samotný lektor přišel nejméně zajímavý ze všech účastníků. Naopak dva profesně úspěšní otcové řádově o desetiletí starší než já, byly zdrojem mého zájmu, ty jsem poslouchal a v některých životních situacích jsem se i našel.

Protože jsem táta teprve pár měsíců, tak to beru jako dobré rady do života od starších a zkušenějších otců, protože poučit se z chyb a nedostatků ostatních považuji za dobrou prevenci. Uvidíme, jak často si vzpomenu a dokážu využít během výchovy dcery. Ale abych byl objektivní, také lektor mi oživil důležitost některých faktů, kterých bych se měl během své kariéry otce držet – mít čas udělat si čas, táta mámu nenahradí, tak jako máma tátu nenahradí, práce je sice důležitá, ale ne nejdůležitější, ale především, že čas pro sebe není sobeckost, ale nezbytnost, aby se táta na roztrhání z toho všeho nezbláznil.

Takže na pár dní vyrážím na pánskou jízdu do Tyrolska na snowboard. Sobecké? Jak pro koho. Rozhodně ne vůči mé rodině, která tím jedině získá vyklidněného a všímavějšího tátu a manžela.

Autor: Martin Březina