Vždycky se v něm spíše držela bída s nouzí. A proto když Kryštof Kolumbus přivezl do Evropy brambory, doputovaly až na Horácko, kde se s úspěchem pěstují dodnes. Ty také asi nejvýrazněji ovlivnily jídelníček regionu. Staly se vedle luštěnin nejdůležitější složkou potravy. Nicméně i z poměrně chudých surovin vznikla hezká řádka originálních pokrmů.
Drštičku jsem poprvé ochutnala u maminky svého kamaráda. Připravovala ji z krup, česneku a majoránky, což se spolu s vejci zapeklo v troubě. Jedná se o syté, levné a jednoduché jídlo. Některé předpisy uvádějí místo krup brambory, půvabný název však zůstává pro obě varianty.
Moje babička mi vyprávěla, že když zbyly od oběda vařené brambory, pekly se z nich na plotně placky. Mazala se na ně povidla, nebo domácí marmeláda. Vařené brambory se podle její vzpomínky nejčastěji jídávaly s tvarohem.
K dalším místním specialitám patří sladké mrkvánky. Jde o šátečky z kynutého těsta plněné mrkví a mákem. Nejlépe chutnají teplé.
Horácko se může rovněž pochlubit krásnými lesy, které nabízely spoustu plodin, a chudí obyvatelé je uměli využívat. Vařily se houbové polévky, ale nejoblíbenější zůstala kyselka – zelňačka, která zvláště v zimě dodávala potřebné vitamíny.
Ani v oblasti nápojů nezůstávalo Horácko nikterak pozadu. Z malin se vařila výtečná šťáva, stejně jako se z bezu připravovala limonáda. Podle mé tety nejvíce osvěžila při těžké práci.
Vývar z listí maliníku se pil jako čaj. Nicméně i tady se hojně konzumoval alkohol. S ohledem na omezenou dostupnost surovin tu byly oblíbené hlavně pálenky z jablek a dalšího ovoce. Můj děda pálil i angrešt a rybíz.
Dnes se na tyto krásné tradice trochu zapomíná, přestože se i zdejší obyvatelé stravovali pestře a především pak v souladu s přírodou.
Právě tato skutečnost by nás měla inspirovat i v současnosti.
Autor: Martina Bittnerová
