vojáka, u nichž uniforma představuje poznávací znamení spjaté s výkonem stanovených práv.
Ve stejnokrojích potkáme zdravotní sestřičky, letušky či zaměstnance pošty, u kterých jednotné a poznatelné rozlišení napomáhá při plnění pracovních úkolů. Zároveň má však funkci estetickou, protože pracovníci daných profesí jsou v denním kontaktu s klienty.
Čistě praktickou stránku věci řeší naopak různé pracovní uniformy, například výrazné oranžové modely, které vídáme při opravách silnic, zajišťují především bezpečnost a pohodlí pracovníků.
Stále častěji se setkáváme i s jinou rolí uniforem – jako součásti firemní kultury. Tento trend můžeme zaznamenat v některých pojišťovnách či bankách, kdy barva a střih uniformy podobně jako na elitních školách v západní Evropě ukazuje příslušnost k dané firmě. Návrháři si dají záležet na vyvedení loga na oblečení a případně dalších doplňkách majících vztah k charakteru firmy.
Svůj vliv má uniforma na zaměstnance i klienty. U zaměstnanců navozuje pocit sounáležitosti s firmou a pracovním týmem. Někde si zaměstnanci místo uniforem mohou zakoupit (či dostávají) oblečení s firemním potiskem, které nosí při slavnostních příležitostech nebo ve volném čase, kdy se pak model uplatní i coby nenásilná forma reklamy.
Na klienty uniforma působí jako známka prestiže. Serióznost stejnokrojů se proto některé firmy snaží suplovat tzv. dress kódem, který funguje jako závazné doporučení, co mají mít pracovníci na sobě, například černé kalhoty a bílou košili…
Žaneta Pixová
