V současné době je na rodičovské dovolené s mladším synem. „Chci, aby můj příběh varoval ostatní. Ne vždy totiž tyto příběhy mají podobný šťastný konec jako ten můj…,“ řekla mi na vysvětlenou, proč se mi svěřuje s něčím, na co by nejraději zapomněla.

Její vyprávění začíná v roce 2003. „Začalo to vlastně nevinně, padesáti tisícovou půjčkou – už ani nevím, proč jsem si ji brala. Tehdy jsem samozřejmě měla pocit, že ji nezbytně potřebuji – a dnes už ani nevím, za co jsem ty peníze utratila. Klasika,“ usměje se posmutněle a pokračuje ve vyprávění.

„S tehdy ještě přítelem jsme posléze našli výhodnější půjčku, mohli jsme si vzít jednou tolik a splátky nebyly o tolik vyšší. Chtěli jsme si udělat něco do tehdejšího bytečku. Úvěr jsme vyřídili, začali splácet a bůh suď, jak se to stalo, jedna platba neodešla. Ty další pak ano, takže jsem se to ani nedozvěděla, vesele jsem splácela dál a přitom jsem vlastně byla stále jednu splátku ve skluzu.“

Kromě této půjčky měli oba na svých účtech povolené minusové zůstatky, takzvané kontokorenty. „Ty jsme ani nepovažovali za úvěr, má je každý, každá banka vám je dřív nebo později nabídne. Když se nad tím zamyslím, já měla dvaceti tisícový a Petr dokonce třiceti tisícový, a byli jsme permanentně v mínusu. Ztratil se tak ten význam „polštáře,“ který má fungovat hlavně před výplatou.“

Až dosud bylo vše v relativním pořádku, tikající bomba v podobě jedné neuhrazené splátky ještě nevybuchla. „Byl podzim, před vánoci, a dnes už nevím, co mne to kouslo, že jsem si otevřela tři kreditní karty. A nakupovala jsem vánoční dárky pro své nejbližší. Ono to vypadalo lákavě, 45 dní bezúročného období, člověka to uchlácholí, z další výplaty to přece splatím, vždyť je to jenom tisícovka nebo ani ne…

Když je práce, tak to jde ještě zvládnout, i když pak většina výplaty padne na splátky…. Jenomže pak najednou se v práci dělala reorganizace a práce přestala být…“ a začátek konce se nepříjemně přiblížil.

„Zprvu to ještě šlo nějak „flikovat,“ ale jednou došlo na to, že z jedné úvěrové společnosti zavolali domů. Partner ten telefon zvedl, já nebyla doma. Nejprve mne hájil, že to není možné, pak se ale podíval do desek a šly na něj mrákoty. Ten večer jsem měla velmi tichou domácnost a dokonce i veliký strach, aby nevzala za své připravovaná svatba, do níž v tu chvíli zbývaly asi čtyři měsíce.

S Petrem jsme napočítali, že na nejrůznějších kreditkách (s ročním úročením od 20% – 40%) dlužím 65 tisíc korun. Kdybychom z těch peněz aspoň něco pořídili, ale hodnotnější věci by se daly spočítat na prstech jedné ruky.“ Její přítel se ale zachoval skvěle.  Nejen že Olgu neopustil, ale naopak ji z téhle bryndy dokonce vytáhl. Aby toho nebylo na ně málo, v tu dobu už třeskla i časovaná bomba. A to docela nahlas.

Nepřišla totiž klasická upomínka od banky, ale už rovnou od vymahačské firmy a do tří dnů měla zaplatit zbývající část úvěru – zbylých asi sedmdesát tisíc.  A vymahače samozřejmě vůbec nezajímalo, že dva dny z oněch tří spadají pod víkend. To přece není jejich starost….

„I když se to zdá neuvěřitelné, zvládli jsme to. Petrovi dali půjčku sto tisíc, takže se zaplatilo vymahačům a ještě zbylo na nejdražší úvěry. I my jsme to mezi sebou vyřešili, svatba se nezrušila,“ říká Olga a i dnes je v jejím hlase poznat, jak velký strach tehdy měla.

Takže happy end jak z románu. Přesto se ale ještě jednou Olga s Petrem zapotili. „Chtěli jsme složit zálohu na nový, větší byt, do kterého už bychom si mohli pořídit rodinu. Při vyřizování úvěru, tehdy americké hypotéky na první splátku asi třista tisíc, nám najednou volala paní z banky, že jí tam vyskočilo, že jsme nespolehliví dlužníci.

Připravilo mi to řadu bezesných nocí, kdy jsem se skutečně modlila a vzývala spravedlnost, že přece není možné, abychom za jednu chybu pykali několikrát.“ Od té nepříjemnosti uplynuly již čtyři roky a v registru dlužníků se podobné informace drží po dobu pěti let.

„Vypadalo to velmi bezvýchodně. Zachránila nás až bankovní úřednice, která po objasnění celé situace napsala vyrozumění, že zde nejsem hlavním dlužníkem já, ale manžel, a manžel má platební morálku naprosto bezchybnou. A jen díky pochopení paní za přepážkou dnes bydlíme ve velkém bytě s našimi dvěma synky A ani nechci domýšlet, jak by to dopadlo, být uvedená jako první dlužník.“

Nakonec tedy vše dobře dopadlo. A jak se žije Olze s rodinou dnes? „Jako všem, kdo má malé děti a prakticky jen jeden příjem. S Petrem jsme se dohodli, že nám žádné úvěry, a to ani kontokorenty, nesmí přes práh. A přestože je před výplatou občas velmi krušně, za klidné spaní nám to stojí.

Jediné úvěry, které máme, jsou na bydlení a loni jsme si pořídili nové auto, takže ještě úvěr na auto. To jsou jediné dva, které jsme schopni akceptovat a popravdě, na další už bychom ani neměli krytí. Žijeme skromněji, ale spokojeně. Petr udělal v excelu domácí účetnictví, kam svědomitě zapisuje každý příjem, výdaj i pravidelně odcházející platby, takže máme naprosto přesnou představu, kolik ještě zbývá na účtu k další výplatě.

Až se vrátím do práce, tak bude také veseleji, ale jelikož mladšímu je rok, tak to ještě chvíli nehrozí. Na večeři se hned tak nedostaneme, za prvé je to minimálně 500 za večeři ve dvou a za druhé bychom museli shánět hlídání pro synky. Naštěstí oba rádi vaříme, víno si jsme schopni koupit domů, a když naše zlatíčka usnou, nedělá nám problém si k němu sednout.“

Na samý závěr našeho povídání jsem Olgu poprosila o pár rad, jak se vyhnout podobným zážitkům.

  • Čtěte pořádně i to nejmenší písmo! Revolvingové úvěry – právě ony znovučerpatelné karty s bezúročným obdobím – skrývají mnohá úskalí a jejich procenta úroků se neuvádějí sazbou p. a. (za rok), ale p. m. (za měsíc)
  • Nikdy si neberte půjčku jen proto, abyste se měli líp, peníze rozkutálíte ani nebudete vědět jak
  • V žádném případě si nepůjčujte na vánoční dárky. Půjčíte si jeden rok, splácet budete řadu dalších let, a co pak ty další vánoce?
  • Když už opravdu dospějete k názoru, že se bez půjčky či úvěru opravdu neobejdete, pečlivě si projděte nabídky několika finančních ústavů. Začněte tam, kde máte běžný účet, tam znají vaši historii a jako věrnému klientovi vám mohou dát výhodnější úrokovou sazbu.
  • Nikdy, ale opravdu nikdy nezatajujte svému životnímu partnerovi své finanční kroky, případně problémy. Za rozkol v manželství či partnerství to opravdu nestojí.
  • Když už se dostanete do problémů, komunikujte s poskytovateli úvěru. Většinou když vidí snahu, tak reagují vstřícně.
  • Máte-li více úvěrových produktů, srovnejte si je dle výhodnosti a začněte primárně umořovat ten nejméně výhodný.
  • Nenechte se nachytat na nabídky typu „sloučíme vaše půjčky a můžete si půjčit ještě více“ – sloučit půjčky ano, pokud to je skutečně výhodnější, ale za žádnou cenu nenavyšujte půjčenou částku!!!
  • Předělejte posléze své domácí hospodaření tak, abyste mohli zrušit veškeré úvěry, včetně kontokorentů. Ten klid za to vážně stojí.

Autor: Veronika Matoušková