Záleží však na situaci a době, jak rychle a jak „moudře“ se přikloní ke konkrétnímu rozhřešení. Dá se říct, že všechno se dá uzpůsobit.
Ale když je Vám kolem padesátky, máte doma pořád školou povinné dítko a manžela, který je bez Vás bezradný, je dilema mnohem větší. Stačí, že chodíte do práce a teď byste měla k tomu všemu ještě začít studovat?
Jenomže. Buď si „uděláte vysokou školu nebo se s Vámi ve funkci vedoucí budeme muset rozloučit.“ Zdá se Vám tato věta povědomá? Poměrně jednoduchá věta, která říká vše. Jak suše Vám ji šéf přednesl, bez zjevných emocí. Jako by to byla další standardní záležitost. Rozdíl je v tom, že sám je zhruba o dvacet let mladší a vysokou si udělal hned po střední škole.
Nezapomněl navíc připojit, „firma by se s Vámi nerada loučila, ale víte, jaké jsou dneska požadavky na manažery…“ A aby toho nebylo málo: „Rozhodnout se musíte během tohoto týdne.“ Samozřejmě, že nestačí jen ústní dohoda, ale musíte doložit už podanou přihlášku.
Nejtěžší krok po vlastním vnitřním rozhodnutí je, obhájit ho před vlastní rodinou. I když budou jakoby souhlasit a snažit se Vás podpořit, největší „balvan“ bude padat na Vás. Standard, na který je rodina zvyklá, budou i nadále očekávat. Ale jak skloubit další zátěž a nezhroutit se z toho?
Nedá se nic dělat, ale bez nastolených pevných pravidel to zkrátka nejde. Vždyť každý má někdy období, kdy potřebuje pomoc. A co je pozitivní, studium netrvá věčně. Bude to však změna pro všechny. Pořád je ale na Vás, jestli takovou změnu opravdu chcete. Protože není snad nic smutnějšího, než být ve svých očích ta, která „to nezvládla.“
Ves.
