S osobitým vyšetřovatelem Harrym Holem se při své práci „potkává“ bezmála 8 let. Ačkoli je dvorní překladatelkou Joa Nesbøho, překládá z norštiny také detektivky Marit Reiersgårdové a Jørna Liera Horsta nebo knihy Erlenda Loea, Gauteho Heivolla či Toreho Renberga.

Jak se jí líbí poslední kniha Joa Nesbøho Nůž či jak vypadá její běžný pracovní den, nám prozradila v rozhovoru.

Norština není zrovna rozšířený jazyk, jak jste se dostala k jeho studiu?

Náhodou. Šla jsem studovat na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně němčinu a do kombinace k ní jsem si v nějakém zkratu, který si dodnes neumím vysvětlit, přibrala pedagogiku. Byla strašně teoretická, nebavila mě, takže jsem se záhy začala rozhlížet po jiné možnosti. Shodou okolností se zrovna otevíral jazykový kurz norštiny, přihlásila jsem se, a protože mě jazyk zaujal a rok nato se norština otevírala i jako obor, přihlásila jsem se k přijímacím zkouškám. Na pedagogice jsem po třetím ročníku udělala malé státnice a pak jsem obor změnila na němčinu a norštinu. O rok později jsem si přibrala ještě nizozemštinu.

Pamatujete si na svou první přeloženou knihu?

Velice dobře. Byly to povídky tehdy mladé německé autorky Judith Hermannové, kniha se jmenovala Letní dům, později. Překlad mi nabídlo brněnské nakladatelství Větrné mlýny. Byla to moje první zkušenost, nic jsem neuměla, jiné překladatele jsem neznala, neměla jsem se s kým poradit, na všechno jsem si musela přijít sama. Dodnes jsem se ten překlad neodvážila otevřít v hrůze, co bych si v něm našla.

Kolika jazyky se domluvíte? A překládáte také z jiných jazyků?

Aktivně ovládám na různých úrovních norštinu, němčinu, nizozemštinu, angličtinu a ruštinu, pasivně rozumím dánsky a švédsky. Když člověk dané jazyky ale aktivně nepoužívá, zapomíná je, takže nejlépe umím norsky a německy. Z těchto jazyků také překládám – ovšem z němčiny mám málokdy příležitost, norština mě zaměstnává natolik, že na němčinu nemám čas.

Co byste doporučila našim čtenářkám, které by se chtěly také velmi dobře naučit cizí jazyk? Jak na to?

Nejlepší je odjet na delší dobu do příslušné země. Sám, aby člověk nebyl v pokušení bavit se s někým v rodném jazyce a spoléhat na něj. Jste-li odkázaní sami na sebe, nezbyde vám než se domluvit.

Čtete si knihu předtím, než ji začnete překládat? Nebo se pouštíte hned do překladu?

Existují kolegové, kteří knihy předem nečtou, ale já je čtu vždycky, nedokážu si představit, že bych se pustila hned do překladu, mohla bych se dočkat nepříjemných překvapení. Čeština má různé stylistické úrovně, a pokud si text předem nepřečtete, můžete na konci klidně zjistit, že jste stylisticky mimo, a to se pak špatně opravuje. Když si knihu předem přečtu, mám už nějakou představu o tom, co a jak přeložím, také pak nejdu po ději a nesnažím se práci urychlit, jen abych věděla, jak to dopadne.

Potkáváte se s autory knih, které překládáte?

S mnohými si píšu, když potřebuju něco vysvětlit nebo jim v textu najdu nějakou chybu. Jsou vždycky ochotní – berou kontakt s publikem a překladateli jako součást svého povolání. A bývají rádi, že se jejich textům věnuju pečlivě. S těmi, kteří přijeli na návštěvu do České republiky představit své knihy, jsem se i setkala. Patří k nim Jo Nesbø, Jørn Lier Horst nebo Erlend Loe.

Práce překladatele je prací na volné noze, kde jste pánem svého času, nemáte tendenci prokrastinovat?

Moc ne, jsem dost organizovaný člověk, navíc mám dvě děti, takže si to vlastně ani nemůžu dovolit. Když vezmu překlad, spočítám si, kolik stránek denně musím udělat, a pak ten předem stanovený plán dodržuju za každých okolností – přeložím své denní penzum, i kdybych měla jít spát ve dvě ráno.

Jak vypadá Váš běžný pracovní den?

Vstávám v šest, protože dceři začíná vyučování v 7.45 a musí z domova odcházet před sedmou. Udělám oběma dětem svačiny, nasnídám se, a když se děti vypraví do školy, sednu k počítači. Překládám do oběda, mezitím někdy dojdu nakoupit, něco uvařím, dám vyprat prádlo. Po obědě dál pracuju, dokud děti nepřijdou ze školy, což bývá většinou kolem druhé. Pak s nimi objíždím kroužky, věnuju se domácnosti a k práci se znovu vracím večer. Spát chodím většinou o půlnoci. Dost často pracuju i o sobotních a nedělních večerech. Ale umím si udělat čas na svoje zájmy – takže mám dny, kdy nepracuju vůbec nebo jen málo a věnuju se jiným činnostem. To mě na téhle práci baví nejvíc – že si můžu čas zorganizovat podle svého.

Jste dvorní překladatelkou Joa Nesbøho, ale taky jiných detektivek, máte vůbec ráda tento žánr?

Na dovolenou bych si detektivku rozhodně nevzala, snad s výjimkou knih Marit Reiersgårdové, která patří k mým oblíbencům. Bohužel u nás nakladatel její knihy vůbec nepropagoval, takže zapadly, což je podle mého názoru velká škoda. Některé detektivky čtu, abych si udržela přehled, co v tomto žánru vychází, ale ve svém volném čase si vybírám úplně jinou literaturu.

Čím to, že je u nás takový boom severských detektivek?

Seveřané mají v psaní detektivek dlouhou tradici, Norové se chlubí tím, že u nich vyšla první detektivka vůbec. A vzpomeňme také na známou švédskou dvojici ze šedesátých a sedmdesátých let Maj Sjöwallovou a Pera Wahlööa, jejichž romány o zločinu známe v odeonské edici i u nás. Na začátku jednadvacátého století pak cestu severské detektivce prokopal Stig Larsson s trilogií Milénium a vzápětí sem vtrhla ta velká vlna, která ale už po tolika letech přece jen trochu slábne.

Vaší poslední přeloženou knihou Joa Nesbøho je Nůž. Jak se Vám kniha líbila?

Byla lepší než Žízeň, protože v ní naštěstí ubylo krve a násilností, ale na můj vkus se už autor příliš opakuje. Za mě měla celá série skončit Přízrakem – to by byl ideální konec.

Věříte ještě v další pokračování s Harrym Holem?

Jo Nesbø se vyjádřil, že až se rozhodne sérii ukončit, všichni čtenáři to poznají. A zatím si stále nechává otevřená vrátka. Osobně bych byla radši, kdyby napsal něco jiného, nového – takový román, jako byl Syn.

Děkujeme za rozhovor!

Tip: Knihu Nůž a další překlady paní Krištůfkové si můžete koupit s 20% slevou na www.albatrosmedia.cz.

Autor úvodní fotografie: Jakub Goldmann