útvarů, přičemž s předchůdci dnešních daní se setkáme již ve starém Řecku a Římě.
Původně měly daně sloužit jako zdroj financování válečných akcí a potřeb dvora panovníků, později také k tlumení následků přírodních kalamit.
Dominujícími příjmy byly zpočátku výnosy z panovníkova majetku zvané domény a poplatky za propůjčení práv (právo lovu či těžby, právo vařit pivo, razit mince) zvané regály, na které postupně navazoval nepravidelný výběr daní naturální povahy v důsledku nerozvinutosti peněžního hospodářství a později pak povahy peněžní.
V období feudalismu dochází k postupnému upevňování jednotlivých státních útvarů a peněžního hospodářství. Kromě státních daní se tak začínají vybírat rovněž daně církevní a v neposlední řadě i daně vypisované feudálními městy jako odraz růstu jejich mocenského postavení. V nich můžeme spatřovat zárodky dnešních daní. V pozdním feudalismu pak dochází k oddělení hospodaření panovníka od ekonomiky státu a výběr daní je již pravidlem.
Stát, ať už byl reprezentován kýmkoliv, vždy cítil potřebu zabezpečovat, resp. financovat určité potřeby, např. obranu země, provoz panovníkova dvora, vytvářet rezervy na „horší časy (neúroda, války, povodně, epidemie apod.).
To nešlo zabezpečovat, aniž by bylo vymezeno kdo, kdy a kolik přispěje do společné pokladny. Státní moc začala jednotlivce k převzetí vymezeného podílu na úhradě společných potřeb zavazovat. A nejen to, stát začal výběr daní postupně vynucovat.
Zdroj: Slabikář finanční gramotnosti – Vydalo nakladatelství COFET, a. s. v Praze roku 2011 díky laskavému přispění Československé obchodní banky, a. s. za spolupráce NNO FINANČNÍ GRAMOTNOST, o. p. s.
Slabikář můžete objednat ZDE.
