té poslední uklízečky – začne se kroutit, něco mumlat a pak prohodí něco ve smyslu, že tak by to asi nenazvala. V lepším případě. V horším se zatváří kysele a pošle vás rovnou tam, kde slunce nesvíti. Ano feministka je chlupatá, má knírek a muže by si ráda usmažila k večeři. Svět ale není černobílý. Feminismus zkrátka byl, je a bude. A není zas tak drsný, jak se na první pohled může zdát.
Něco málo z historie
Mluví-li se o feminismu, mnozí mají na mysli tři vlny (někteří jenom dvě), které měly za cíl podpořit ženy a jejich práva. První vlna – koncem devatenáctého století – pomohla ženám zakotvit základní politická, občanská a lidská práva v zákonech. Samozřejmě se jednalo především o právo volební a rovný přístup ke vzdělaní. Druhá vlna (60. léta 20. století) na tu první volně navazovala. Problém se zdálo být například to, že žena mohla vystudovat jakoukoliv školu, ale posléze obvykle nenašla uplatnění. Ženy, ačkoliv získaly jistou svobodu, byly stále v podřízené moci oproti mužům a právě to se tehdejší feministky snaží změnit. Třetí vlna, pro některé odborníky sporná (nelze mluvit o třetí vlně, pokud nebyly naplněny požadavky té předchozí), zkoumá samostatné sexistické základy společnosti a snaží se na ženu nazírat jako na mnohostrannou osobnost
Feminismus dnes
Pochopitelně i dnes se můžeme setkat s některými agresivními typy feminismu. Patří sem marxistický (socialistický) feminismus – ten prosazuje rovnost žen především v zaměstnání a ve vztahu k finančním prostředkům. Bohužel jako jediný prostředek k dosažení cíle vnímá revoluční cestu. Dalším takovým je radikální feminismus – ten se dívá na ženy jako na oběti mužů a dialog s nimi odmítá. Vychází z přesvědčení, že ženy jsou muži vykořisťovány (především sexuálně) a utlačovány. Marxistický i radikální feminismus jsou křiklavé příklady, které jsou společnosti nejvíce na očích. Především díky nim má feminismus nálepku něčeho chlupatého, s knírem, co chce muže nakrájet na nudličky.
Velmi příjemným a vítaným typem je liberální feminismus. Ten bojuje za rovnoprávnost žen pomocí dialogu s muži. Nejde mu o to muže degradovat a zavřít do klece. Jen se dívá na ženu jako na rovnocenné pohlaví, jehož schopnosti a možnosti jsou dány prostředím a výchovou. Zabývá se také sociální rolí žen a mužů, kdy jako cestu vidí to, že stereotypy by se měly prolamovat a preferuje plynulé a postupné reformy. Je také nejsilnějším proudem a podporoval ho například T. G. Masaryk.
Vedle hlavních proudů, pak existují i další „žánrové“ kategorie, které se zabývají užší skupinou žen a jejich problémy (např. rozvojový feminismus – zaměřený na problémy třetího světa, lesbický feminismus, psychoanalytický feminismus, mužský feminismus atd.)
Otázka ano, či ne, je zbytečná
Pokud bydlíte dál na východ od hranic, nosíte burku, muž a domácnost jsou alfou i omegou vašeho života, klidně nad feministkami ohrnujte nos. Jestli vám ale vyhovuje chodit volně po ulici, moci studovat a brát slušný plat, vězte, že feministkou pravděpodobně budete. Feminismus v současném světě umožňuje ženám především možnost volby. Ne každá chceme rodit děti a ne každá toužíme vládnout železnou rukou osmdesáti zaměstnancům. Ale je fajn, že můžeme cokoliv. A za to patří feministkám velký dík.
bez námahy?
