Ještě před několika málo lety skoro nikdo nevěděl, co střídavá péče znamená, natož pak co by obnášela pro všechny zúčastněné. I dnes si troufnu tvrdit, že málokdo ví, co toto řešení znamená – a to včetně soudců, kteří o ní rozhodují. Výjimku samozřejmě tvoří ti, kteří už tímto způsobem o děti pečují.
Střídavá péče – spravedlivé řešení???
Poslední dobou se rozmáhá řešení porozvodové péče o děti tzv. střídavou péčí. Nejčastěji preferovanou variantou je týden strávený u otce a týden u matky. Myšlenka je to jistě chvályhodná, vedena motivací, aby dítě nepřišlo ani o jednoho z rodičů, nicméně naráží na řadu úskalí. Jednou z nich, a zřejmě tou nejzávažnější, je snaha rozvedeného rodiče vyřizovat si s tím druhým přes děti své účty. Tuto tendenci projevují samozřejmě častěji rodiče, kteří rozvod nepodávali. V případě, ze důvodem rozvodu bylo násilí, mstí se většinou násilník. Skutečně čtete správně, i takovým lidem je umožněna střídavá péče o děti… Raději snad ani nebudu domýšlet, jaké následky tato „péče“ zanechá na jejich duševním a dost možná i zdraví fyzickém. Jen se ptám, jak mohou být instituce natolik slepé, že toto umožňují, nebo přinejmenším tolerují.
Podmínky pro schválení
Jedním z faktorů, na jehož základě se soudy rozhodují, je vzdálenost bydlišť obou rodičů. Dbá se na to, aby děti nestrávily velký kus dětství pouhým „pendlováním“ mezi domovem otce a matky, tím spíš, pokud jde o děti školou povinné. Tuto podmínku musí rodiče, navrhující tento typ péče, splnit a doložit i soudu. Maximální počet kilometrů nikde není zakotven, spoléhá se na zdravý selský rozum. Když už ne rodičů, tak alespoň soudců.
Kde je ochota, tam je domluva
Pokud jsou rodiče schopni a ochotni komunikovat spolu jako dospělí lidé, operativně se domlouvat a přizpůsobovat se programu svých dětí (např. dovolená u moře s druhým rodičem než s tím, který „má mít“ děti), pak je vše v pořádku a věřím, že pro děti to může být přínosem. Rodiče, kteří se ale dokáží bez problému dohodnout a komunikovat spolu, se většinou nerozvádějí, protože stejným způsobem dokáží vyřešit i neshody v manželství.
Zodpovědnost soudců
Soudci, kteří rozhodují o tom, jakým způsobem bude vyřešena péče o děti, by se v první řadě měli zajímat o to, zda o to děti vůbec stojí. Těmto soudům by povinně měl být přítomen erudovaný dětský psycholog, který i v nevinně vyhlížející dětské čmáranici dokáže rozklíčovat skrytou informaci o přání dítěte.
Největší překážka střídavé péče
Základní myšlenka střídavé péče je určitě dobrá a správná. Bohužel však ztroskotává na zásadní překážce – lidské duši, která pokud je uražená, ukřivděná, zraněná, umí neskutečným způsobem znepříjemnit život všem okolo.
Spravedlivý styk s dítětem za každou cenu?
Někteří rodiče úzkostlivě trvají na takzvaně spravedlivém styku s dětmi. Poněkud ve svém svatém tažení zapomínají na to, že dítě není chleba, který se dá rozdělit na dvě absolutně stejné poloviny. Daleko lepší než dvě postýlky a dva medvědi je domluva rodičů, klidně nad rámec stanovený soudem. Tento přístup je pro dítě daleko přátelštější, než týden vidět pouze jednoho z rodičů, a když už v rámci možností přivykne na rytmus jednoho, tak se zase musí naladit na rytmus druhého rodiče.
Důsledky střídavé péče v dospělosti
Střídavá péče je v zákoně zakotvena až od roku 1998. Je tedy zřejmé, že zatím dospěla stěží jedna generace dětí. Těžko se tedy dají vyvozovat důsledky a následky střídavé péče. Jak budou reagovat, až budou rodiči, partnery, manžely, jak budou vnímat samy sebe. Na všechny tyto otázky dá odpověď až čas. Jen nevím, zda je rozumné dělat z dětí pokusné králíky a experimentovat s jejich duševním zdravím.
Závěrem
Pokud bych měla odpovědět na otázku z titulku, řeknu jediné. Zcela jednoznačně lze zatím zkonstatovat, že je to móda. Zda tento způsob péče bude spásou či zkázou, se bude vědět až za několik generací. Do té doby zbývá jenom si přát, aby děti tímto typem péče netrpěly.
Autor: Veronika Matoušková
