poslouchali mluvu chudých vesnických vrstev a ze svých poznatků pak formulovali základy moderního českého jazyka.
Zkoumáme i my dnes mluvu nejen chudých, ale všech vrstev a odborně zjišťujeme, jak lidé nazývají penis. Vynechejme všechny ty lékařské názvy, údy, pohlavní orgány a bůhví co ještě a podívejme se na to z té lidové stránky.
Inu, hodně označení mužství vychází z jeho fyzikálních vlastností (za ideálních podmínek). U penisu se v prvé řadě předpokládá, že bude dlouhý, z čehož vyvozujeme názvy jako chobot, klacek, kopí, roura, oštěp, pendrek, kláda, dacan, klobása. V ideálním rozpoložení bývá také tvrdý a nehybný, tedy dřevo, tuhoň, tupan, tvrďák a podobně.
Mnoho mužů má přehnané představy o výkonnosti svého nástroje. Z této iluze poté vycházejí následující úsměvnosti: zabiják, šampión, drtič, bestie, drak (případně drakobijec, z jiného úhlu pohledu), rakeťák, diktátor, šéf, boss, trhač, ničitel, žihadlo….
Často je z pochopitelných i nepochopitelných důvodů penis přirovnáván k zástupci nějaké lidské činnosti či povolání: horník, hasič, bojovník, vrahoun, paragán, šógun, mordýř, pirát (či bukanýr) a mnohé jiné. Populární je srovnání s živočišnou říší: krtek, rypouš, lachtan, užovka, kormorán, gepard, pakoň, vorvaň, krocan, kladivoun, mečoun, škrtič, grizzly, bizon, T-Rex, buvol či fógl hovoří za vše.
Zejména v mluvě ženského pohlaví často nacházíme zdrobněliny, často provokující a iritující zdrobněliny, abych byl přesný. No řekněte, koho by nepodráždili kašpárek, zvoneček, lulánek, myšáček, cimprlík, ťulínek, pindík, smíšek a jim podobní?
A na závěr si nechejme kategorii….jak ji nazvat? Možná “nezařaditelné”, protože v ní obsažená pojmenování penisu na první pohled zní naprosto nelogicky. Nebo dokáže někdo sofistikovaně osvětlit původ slov lobogo, šajtán, lofas, kloban, toro, kydlič…..?
Tím výčet názvů pro miláčka žen a pýchu mužů zcela jistě nekončí, náš průzkum pokryl pouze minimální vzorec obyvatel. V tomto směru se vám autor za svou neprofesionalitu omlouvá.
