Smlouva o půjčce

zákoníkem, konkrétně § 657658.

Obecně se rozlišují dvě základní skupiny smluv o půjčce, a to půjčky peněžité (předmětem půjčky jsou peníze) a půjčky nepeněžité (předmětem jsou jiné druhově určené věci). V dalším bude však pojednáno pouze o půjčkách peněžitých.

Smlouvou o půjčce peněžních prostředků věřitel přenechává dlužníkovi určité množství peněžních prostředků a dlužník se zavazuje tyto prostředky vrátit.

Pojmovým znakem půjčky je její dočasnost, avšak podstatnou náležitostí smlouvy není stanovení doby vrácení půjčených peněz. Doba, dokdy je dlužník povinen věřiteli půjčku vrátit, není žádným předpisem stanovena. Záleží pouze na dohodě mezi dlužníkem a věřitelem. Dobu vrácení lze sjednat pevným datem nebo i postupným vrácením ve splátkách. Vrácení půjčky ve splátkách představuje výhodu pro dlužníka. Není-li doba vrácení dohodnuta, je dlužník povinen půjčku vrátit na požádání věřitele. Tuto variantu však nedoporučujeme, neboť dlužník musí vrátit půjčku na žádost věřitele a není tak schopen ovlivnit okamžik, kdy půjčku bude muset vrátit. Může se tedy snadno stát, že jej věřitel požádá o vrácení v okamžiku, kdy se dlužník bude nacházet v nepříznivé finanční situaci a nebude schopen půjčku vrátit, což může vyústit v podání žaloby věřitele proti dlužníkovi.

S dočasností půjčky souvisí i možnost vrátit půjčku předčasně (před stanovenou dobou). Zákon na tuto možnost výslovně nepamatuje, doporučujeme tak tuto otázku ve smlouvě upravit, jakož i to, za jakou dobu je dlužník povinen platit úroky, byla-li půjčka sjednána jako úplatná.

Úrok z půjčky

Úrok představuje obecně úplatu za užívání půjčených peněz. Půjčku lze dohodnout bez úroků nebo jako smlouvu úročenou. V případě půjčky bez úroků je dlužník povinen vrátit tu samou částku peněžních prostředků, jako si půjčil. V případě úročené půjčky musí dlužník vyjma půjčených prostředků zaplatit věřiteli i dohodnutý úrok. Úroky se stanoví zpravidla určitým procentem z půjčené částky počítaným za stanovenou dobu (nejčastěji rok – zkratka p.a.). Úroky jsou splatné v termínech dohodnutých smluvními stranami nebo nejpozději spolu s půjčenou částkou, tzv. jistinou.

Smluvený úrok je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na které má věřitel ze zákona nárok, jakmile se dlužník dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku (např. nevrátil včas půjčenou částku). Smluvené úroky je věřitel oprávněn požadovat, i když dlužník není v prodlení s plněním dluhu, neboť se jedná o odměnu věřitele za půjčení peněžních prostředků. Úroky z prodlení může věřitel žádat pouze při prodlení dlužníka, a to i u bezúročné půjčky, neboť se jedná o sankci za to, že dlužník neplní svoje povinnosti včas.

Občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše lze sjednat úroky při půjčce peněz. To však neznamená, že úroky lze sjednat v libovolné výši. Příliš vysoký úrok by byl neplatný, neboť by byl v rozporu s dobrými mravy. Vodítkem pro stanovení výše může být porovnání s tím, za kolik peněžní prostředky půjčují banky a spořitelny.

Forma smlouvy

Smlouva o půjčce mezi fyzickými osobami může být uzavřena jak v písemné, tak ústní formě.

Potvrzení o vrácení půjčky

Na přání dlužníka je věřitel povinen vydat mu písemné potvrzení o tom, že dluh byl zcela nebo zčásti splacen, a to při vrácení půjčky či její části. Toto potvrzení doporučujeme požadovat při vracení půjčky v hotovosti z ruky do ruky, abyste disponovali dokladem o splnění své povinnosti. V případě, že vám věřitel nebude chtít takovýto doklad vydat, vracejte půjčku pouze tak, abyste mohli tuto skutečnost doložit, např. bezhotovostním převodem na bankovní účet, v krajním případě alespoň za přítomnosti důvěryhodných svědků.