Víte, jak se bránit a co dělat v případě napadení?

Smutná statistika říká, že v Česku se obětí znásilnění stane minimálně jedna žena denně. Násilníky bývají nejen zcela náhodní a neznámí muži, velmi často to jsou také příbuzní, známí, „kamarádi“ a bývalí partneři.

Asi 75% případů znásilnění zůstává neohlášených, přitom se objasní až 80% nahlášených napadení.

Oběti znásilnění bývají postiženy dlouhodobými psychickými následky a v některých případech se z otřesného zážitku už nikdy zcela nevzpamatují….

Martina (25) byla přepadena a znásilněna před třemi lety. Ještě dnes jí dělá problémy o tom mluvit. „Nevím, jestli se s tím někdy v životě dokážu smířit,“ říká a má na krajíčku… „To, že se vám svěřím se svým příběhem sice můj hrozivý zážitek nesmaže, ale třeba moje zkušenost pomůže jiným ženám…“  „Tak na tuhle akci jen tak nezapomeneš,“ ujišťovala mě kamarádka Petra, když plánovala naši velkou dámskou jízdu u ní na chatě.

„Tenkrát mě samozřejmě nenapadlo, že její slova budou tak „ironicky“ pravdivá,“… Hned první večer jsme zašly na místní zábavu. Jenže už u vchodu do klubu jsem si byla jistá, že tenhle večer si fakt neužiji. Zakouřeno, hlava na hlavě a příšerně dunící hudba… Zatímco Petra byla ve svém živlu, já se nudila na baru. Ze „zamyšlení“ mě vytrhl sympatický hlas jednoho mladíka.

Nejdřív mi jeho náhlý zájem připadal trochu vlezlý, ale po chvíli jsem zjistila, že je to v tomhle blázinci vlastně moje spřízněná duše… Skvěle se s ním povídalo a dokonce se prý znal s Petrou. I když se mi nakonec od něj vůbec nechtělo, nadmíra alkoholu udělala své a já už se hrozně těšila do postele. A protože se Petra k odchodu neměla, rozhodla jsem se, že půjdu sama. Byl to přece jen necelý kilometr…“

Cesta hrůzy

„Samozřejmě jsem si během cesty vzpomněla na mámina slova: „Ne, aby tě napadlo chodit někde po nocích sama…“ Jenže únava byla silnější něž nějaký strach. A tak jsem si ani nepřipouštěla, že by se mohlo něco stát… Když jsem se blížila k chatě, někdo tam postával. Jediné, co jsem poznala bylo, že je to nějaký muž.

Najednou se ke mně rychle přibližoval. Zpanikařila jsem a začala utíkat zpátky na silnici. V hlavě se mi honily ty nejhorší scény z těch nejděsivějších hororů. Po pár metrech jsem už sotva lapala po dechu a proklínala své vysoké podpatky… Ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že vypustím duši, chytl mě ten „někdo“ prudce za ruku.

„Prosím, nechte mě, já žádné peníze nemám…“ křičela jsem. Pak jsem slyšela povědomý hlas, jak říká, abych neřvala a otočila se. V neznámém muži jsem poznala Aleše. Spadl mi obrovský balvan ze srdce. „Ježiši, ty si mě ale vyděsil. Myslela jsem, že je to nějaký úchylák…“ vyhrkla jsem dokonce s velkou úlevou. Jenže to jsem ještě netušila, že právě v tom jsem měla pravdu. Zničehonic už to nebyl ten hodný a milý muž, který mě tak ohromil…

Prudce mě svalil do trávy a začal mě zuřivě líbat. Nedal se odbýt a tak jsem ho silou odtáhla a řekla mu, že jestli toho nenechá, tak začnu křičet. Místo odpovědi jsem ale dostala pár facek. Pak už jsem se nezmohla vůbec nanic… Bezmocně jsem ležela na zemi a čekala, co se mnou udělá. Jednou rukou mi držel ruce a druhou mi trhal tričko. Pak se dostal pod sukni a surově do mě vnikl. Přitom mi syčel do ucha, že za všechno si můžu sama. Prý jsem ho celý večer provokovala a přímo si o to koledovala…

Nikdy nezapomenu na tu bezmoc, strach a pocit strašného hnusu z ponížení a bolesti. Když bylo po všem, chytnul mě ještě pod krkem se slovy, že jestli něco ceknu, najde si mě a zabije. Pak se rychle vypařil. Ležela jsem tam v naprostém šoku na zemi a bála se pohnout. Kupodivu jsem měla jen několik modřin, škrábanců a roztržené tričko. Přesto jsem se do chaty doslova doplazila,“ vypráví s třesoucím se hlasem Martina

Trauma navždy

„V chatě jsem hned jsem vletěla do sprchy a snažila se ze sebe všechen ten hnus spláchnout… Tu noc jsem vůbec nespala. Cítila jsem se tak strašně ponížená a zneužitá, že jsem nenašla sílu to říct ani své nejlepší kamarádce, natož to nahlásit na policii. Měla jsem pocit, že si za to všechno můžu sama. Před našima jsem se snažila na sobě nedat nic znát. Sama o samotě jsem se ale utápěla v depresích…

Až jednou, asi po několika měsících, jsem se sesypala jak domeček z karet a všechno to vyklopila Petře. Byla v naprostém v šoku, že jsem to tak dlouho dokázala tutlat. Hrozně moc si vyčítala, že mě tenkrát pustila samotnou a nemohla pochopit, jak se nějaký úchylák mohl vydávat za jejího kamaráda. Petra mi nakonec pomohla najít jednoho psychologa. Chodím k němu vlastně dodnes a zdá se, že už jsem z nejhoršího venku…

Stále ale nedokážu spát sama doma, nemohu se dívat na filmy s tématikou násilí. A když vidím někoho typově podobného jako byl on, tak se mi třepou a potí ruce a sevře se mi žaludek. Nejvíc ze všeho mě ale bolí to, že stále nedokážu mít plnohodnotný vztah…

Prevence

Doufáme, že drtivá většina z nás podobný zážitek nebude muset nikdy prožít. K tomu nám pomůže jenom jedno – dobrá prevence a vyhýbání se zbytečnému riskování.

Proto NIKDY…!

…nechoďte sama po nocích a vždy si domluvte nějaký doprovod. Když už přeci jen jdete sama, vyhýbejte se špatně osvětleným ulicím, pustým místům nebo lesním porostům, nebezpečným nebo málo obydleným čtvrtím…

…nejezděte stopem. Mnoho takových stopařů se už stalo obětí násilného činu

…neotvírejte domovní dveře nikomu, koho neznáte.  Neohlášený elektrikář? Nepřichází v úvahu.

Důležité rady!

Pokud vás někdo přepadne, vzpomeňte si na běžné věci, které nosíte v kabelce a dají se nějakým způsobem využít. Klíče či kartáč na vlasy mohou být při zasažení citlivých míst velmi účinné. Stejně tak deodorant či sprej na vlasy nastříkaný do očí, může útočníka na chvíli odstavit.

Pokud si na fyzickou obranu netroufáte, můžete zkusit alespoň křičet o pomoc. Výbornou službu vám prokáže malá píšťalka v kabelce nebo kapse kabátu. V případě útoku jde o sekundy a každý způsob, jak můžete přilákat pozornost okolí, vám může zachránit život. Nebo na to můžete jít psychologicky a násilníka jakýmkoli způsobem odradit. Zkuste všechny možné triky: že budete zvracet, máte právě menstruaci, jste těhotná či máte nějakou pohlavní nemoc…

Udělejte si kurz sebeobrany.  Posílí to vaše sebevědomí a dodá vám pocit jistoty!

Vyhledejte pomoc!

Stanese-li se, že vás někdo napadne nebo znásilní, rozhodně je třeba vyhledat nějakou pomoc. Řada obětí znásilnění se bojí nebo stydí obrátit na policii. Je však vhodné zajít alespoň k lékaři. Znásilnění nese kromě psychických následků také riziko nákazy žloutenkou, virem HIV či některou z pohlavních chorob a také riziko nechtěného těhotenství. Dobrý lékař by měl oběť znásilnění podpořit také po psychické stránce, případně jí pomoci kontaktovat policii. Uvědomte si, že nahlášením přispějete k dopadení pachatele, a zabráníte tomu, aby svůj čin zopakoval.

Další podrobné rady a důležité informace najdete na www.stopznasilneni.cz

Autor: Bětka Niebauerová